Nadzvukový sen Evropy

9. 1. 2026

Snídaně v Paříži, oběd v New Yorku. Zní to jako marketingová pohádka z doby, kdy se ještě věřilo, že budoucnost bude hlavně rychlá, lesklá a tak trochu drzá. Jenže u Concordu to nebyla metafora. Tohle letadlo fakt umělo z Atlantiku udělat jen krátkou epizodu. Zatímco běžné linky mezi Evropou a New Yorkem trvaly zhruba 7 až 8 hodin, Concorde to zvládal typicky kolem 3 až 3,5 hodiny a v rekordních podmínkách se dostal ještě níž. 

Celý tenhle supersonický sen se poprvé odlepil od země v roce 1969. Concorde vzlétl z Toulouse na první zkušební let. Trval jen krátce, ale symbolicky to byla obří věc. Byla to éra vesmírných závodů, Měsíc na dohled a najednou i dopravní letadlo, které slibovalo, že vzdálenosti přestanou být problém. 

Concorde byl zároveň zvláštní politický zázrak. Francie a Británie, dva tradiční rivalové, spojily síly a postavily společně stroj, který měl ukázat, že Evropa je na technologické špičce. Letadlo skvěle i vypadalo. Štíhlý bílý trup, deltovitá křídla, čtyři motory a hlavně ikonický sklápěcí nos, který se při startu a přistání sklápěl dolů, aby piloti vůbec viděli na dráhu.

A tím se dostáváme k tomu, proč byl Concorde takový popkulturní symbol. Nešlo jen o rychlost, šlo o pocit. Ten let byl drahý, exkluzivní a okázalý. Přesně ten typ luxusu, který si kupujete i kvůli tomu, aby ostatní věděli, že jste si ho koupili. British Airways a Air France ho nasadily do komerčního provozu v roce 1976 a nejvíc žil na transatlantických linkách z Londýna a Paříže do New Yorku.

Jenže v pozadí pořád běžela druhá realita: ekonomika a hluk. Vývoj se brutálně prodražil, letadel vzniklo málo a nadzvukové lety byly prakticky použitelné hlavně nad oceánem. Do toho přišla ropná krize a svět začal najednou řešit spotřebu, ne prestiž. Concorde byl technologický masterpiece, ale obchodně to byla neustálá bitva o smysl.

Příběh se definitivně zlomil v roce 2000. Let Air France 4590 havaroval krátce po startu z pařížského Charlese de Gaulla poté, co letoun při rozjezdu najel na kus kovového pásku na dráze. Pneumatika praskla, úlomky poškodily křídlo a palivovou nádrž, následoval požár a ztráta výkonu. Zemřelo 113 lidí.

Provoz se sice po úpravách bezpečnostních prvků ještě na chvíli vrátil, ale přišla další rána. Po 11. září 2001 spadla poptávka po letectví, náklady byly obří a aura nedotknutelnosti byla pryč. V roce 2003 se Concorde definitivně rozloučil s pravidelným komerčním provozem. Air France skončila dřív a British Airways uzavřela kapitolu 24. října 2003, čímž skončila éra jediné pravidelné nadzvukové osobní dopravy na světě. 

Concorde je současně slepá ulička i vrcholný triumf. Nezachránil letectví, neudělal z nadzvukového létání standard, ekonomicky dával smysl jen v úzkém luxusním okně. Ale zároveň je to demonstrace toho, co je možné. Byl to rock’n’roll mezi stroji. Hlučný, drahý, extravagantní, krásný a hlavně absurdně rychlý.