Nejslavnější česká bariéra devadesátek
Na podzim 1998 se v Ústí nad Labem, v části Krásné Březno začalo řešit, jak oddělit starousedlíky v rodinných domech od obyvatel činžáků, kde žilo mnoho Romů. Zastupitelé zvolili řešení, které by v historii urbanismu figurovalo spíš jako „jak přesně NEpostupovat“. Rozhodli se postavit dvoumetrový zděný protihlukový plot.
A tak se Matiční ulice dostala do celostátních zpráv. Politici, aktivisté i zahraniční pozorovatelé se shodli, že čára mezi lidmi se možná dá nakreslit na mapu, ale ve finále to k ničemu nebude. Ústí ale názorům „zvenčí“ odolalo a v říjnu 1999 se koplo do země.
Vznikl obrázek devadesátkové reality, který by dnes působil jako směs reportáže z krizové oblasti a místní telenovely. Už první den se do boje pustily desítky Romů. Blokovali stavbu, rozbíjeli nově postavené části a dali prostě jasně najevo, že zeď nebude stát bez odporu. Radnice ovšem vytrvala a pod nepřetržitým dohledem kamer zeď dokončila.
Stála od 13. října do 24. listopadu 1999. Šest týdnů. Po silném tlaku médií, aktivistů i zahraničních institucí musela být bariéra rozebrána a zůstala po ní spíš historická kuriozita než symbol pořádku. K zásahům s obušky nakonec nedošlo, policie fungovala hlavně jako ochrana stavby. Hlasy z Londýna nebo z Bruselu připomínaly, že ploty mezi sousedy nepatří do moderní Evropy. S trochou bizarnosti nakonec část zdi skončila v ústecké zoo.
Z celého projektu se rychle stal folklór devadesátých let. Dodnes je to nejznámější případ problematického soužití většinové společnosti a romské menšiny u nás a zároveň lekce, že komunikace je pořád lepší než beton.