Pepovi parťáci

Tentokrát přijal pozvání do pořadu Pepovi parťáci zpěvák, skladatel a muzikálový autor Janek Ledecký. Prozradil, co chystá na Konopiště, co plánuje s novou deskou a jak si užívá koncertování. Řeč přišla i na jeho dceru Ester. „Obdivuju její disciplínu.

Kromě muziky se mluvilo i o tom, co má nejradši na jaru, proč rád zpívá naživo a jak si udržuje energii v nabitém programu.

Hostem v pořadu Pepovi parťáci byla tentokrát herečka Jana Paulová a hned v úvodu se ukázalo, že toto setkání bude opravdu výjimečné. Vyšlo totiž najevo, že moderátora Pepu a slavnou herečku pojí nečekaná rodinná historie – Pepova prababička byla chůvou Jany Paulové! Pepova maminka navíc do studia poslala i dobové fotky, které tuto milou vzpomínku oživily.

Kromě tohoto dojemného momentu se samozřejmě povídalo i o divadle, numerologii a dlouholetém manželství.

Jana Paulová je již 25 let neodmyslitelně spjata s pražským divadlem Kalich, kde se cítí jako doma. „Jsem takový inventář. Před 25 lety jsme dostali nabídku, která se nedala odmítnout – mohli jsme si dělat divadlo, jaké chceme, jen s podmínkou, že na to budou chodit lidi,“ vzpomíná. A diváci chodí dodnes. „Máme plno a já si toho velmi vážím.“

Hostem v pořadu Pepovi parťáci byl tentokrát nezaměnitelný komik a bavič Zdeněk Izer. Ačkoliv ho v poslední době na televizních obrazovkách příliš nevídáme, energie a pověstný humor ho rozhodně neopouští. S nadhledem vysvětlil, proč vyměnil natáčení za divadelní prkna a zavzpomínal na své skromné začátky.

Na úvod s úsměvem okomentoval svou absenci v televizi: „Nejsem v seriálu a nevařím.“ Vzápětí zcela upřímně dodal, že mu natáčení vlastně vůbec nechybí.

Kdy v jeho kariéře nastal ten rozhodující zlom? To se dozvíte, když si pustíte celý rozhovor, který byl natočen přímo ve studiu!

Dvojnásobný olympijský vítěz z Atlanty, Martin Doktor, je dnes sportovním ředitelem Českého olympijského výboru a jeho kalendář je neustále plný. V rozhovoru prozradil, jak probíhají přípravy na nadcházející olympiády, proč jsou hry v Česku zatím nereálné a jak je to vlastně s jeho titulem.

Ačkoliv je jeho jméno navždy spjato s kanoistikou, přiznává, že k vodě a do lodě se dnes dostane už jen výjimečně. Jeho pracovní náplň se točí především kolem organizace a příprav budoucích sportovních svátků.

A jestli se chcete dozvědět, proč je podle něj Česko tak silné ve vodních sportech, pusťte si celý rozhovor!

Do studia za Pepou tentokrát dorazila rovnou dvojitá posila – kytarista a zpěvák kapely Divokej Bill, Václav „Venda“ Bláha, a kytarista Roman Procházka. V příjemném rozhovoru zavzpomínali na své začátky, poodhalili, jak to u nich funguje se sociálními sítěmi, a nalákali fanoušky na speciální prosincové akce.

Václav Bláha zavzpomínal, že nejdéle to z kapely táhne s baskytaristou Jardou, a to dokonce o deset let déle než se zbytkem party. Romana Procházku potkal až později, když ho během své civilní služby učil hrát na kytaru.

Kapela, která je na scéně už přes dvacet let, v poslední době výrazně ožila na sociálních sítích. Hlavním iniciátorem je Roman. „Ze začátku to kluci brali s mrmláním, ale postupně si zvykli,“ směje se a dodává, že Vaškova oblíbená hláška bývala: „Už je tady zase.“ Václav Bláha k tomu s úsměvem dodal, že problém nemá s Romanovou aktivitou, ale se sociálními sítěmi jako takovými.

A o čem všem si ještě Pepa s klukama povídal? To zjistíte, když si pustíte celý rozhovor, který pro vás natočili.

Tentokrát se Pepovým parťákem na Rádiu Blaník stal legendární zpěvák Karel Kahovec a bylo to opravdu příjemné setkání. V rozhovoru s úsměvem přiznal, že nové písničky už tvořit neplánuje. A proč? Protože srdce fanoušků zkrátka nejvíce bije pro nestárnoucí hity.

„I když jsem kdysi natočil CD Rub a líc s novými věcmi, lidi na koncertě chtějí pořád jen to starý, ty 60. léta,“ vysvětluje s pochopením. A hned dodává trefné přirovnání: „Trochu jim rozumím, protože když jdeme na Stony, tak taky čekáme na Satisfaction a Brown Sugar.“

Stále plný energie a koncertů Ani v posledních měsících se rozhodně nezastavil. Léto strávil hraním po celé republice a na podzim se opět vrací do Prahy. Se svou kapelou George & Beatovens bude hrát v klubu U Vodárny každé první úterý v měsíci, a to od října až do května.

A aby toho nebylo málo, už sedmým rokem hostuje ve skvělé kapele Beatles Revival z Kladna.

Karel v rozhovoru zavzpomínal i na další muzikanty a přidal pár hezkých příběhů ze života. O čem všem ještě mluvil? To si můžete zjistit, když si pustíte celý rozhovor, který byl natočen ve studiu.

Tentokrát si Pepa pozval opravdu unikátního parťáka – Michala Dvořáka, klávesáka skupiny Lucie, autora projektu Vivaldianno a zakladatele hudební expedice Pandurango.

Letos slaví kulatiny a kapela Lucie k tomu přidává ještě jedno výročí – 40 let na scéně. A právě k němu si nadělili čtyři velké halové koncerty – v Ostravě, Brně, Praze a Plzni.

„Narozeniny už neslavím, protože si myslím, že člověk by měl slavit každý den. Ale s Lucií jsme si udělali radost koncerty,“ říká Michal.

O2 arena? Vždycky výzva „Poprvé si tam připadáte strašně malincí. Uklidním se většinou až u třetí nebo čtvrté písničky,“ dodává s úsměvem.

Živá hudba jako odměna „To, co se děje na koncertě mezi publikem a námi, je nepopsatelná energie. Nic to nepřekoná.“

Na Rádiu Blaník jsme si tentokrát povídali s Dagmar Peckovou – světoznámou mezzosopranistkou, která dnes kromě zpěvu také píše knihy a zkouší si i herectví.

K psaní se dostala prý úplnou náhodou. „Napadlo to jednu paní redaktorku z katolických listů. Napsala jsem pár příběhů – a nakonec jich bylo dvanáct,“ vzpomíná. Výsledkem byla úspěšná kniha Ty vole se neříká, a pokračování je už téměř hotové.

Činohra místo opery? Proč ne! „Je to úplně jiný. V opeře vám pomáhá hudba, ale v činohře si musíte postavu vytvořit sami.“ A s úsměvem dodává: „V opeře když zapomenete text, můžete zpívat jídelní lístek v italštině. V češtině to neokecáte.“

Vždy trochu jiná Pecková se nikdy nebála vybočit z řady. „Byla jsem extravagantní. Chodila jsem běhat před zkouškou. Dnes už to bere víc lidí jako normální – a to je fajn.“

Pepovým parťákem byl tentokrát Václav Frič – známý šéfkuchař a majitel vyhlášené restaurace Na Pekárně v Čakovičkách. A jak se dalo čekat, řeč se točila hlavně kolem českého jídla.

„Pečená kačenka, červený zelí, bramborovej knedlík,“ vyjmenoval bez váhání, co má nejradši. Naopak hrachovou kaši by si prý klidně odpustil: „To je lepidlo na kachlíky

A co rádio? „Poslouchám Blaník – je to asi jedna z mála stanic, která projde skrz moje metr a půl silné zdi,“ směje se.

Poctivá kuchyně je zpět. Česká kuchyně se podle něj vrací do módy. Lidé se chtějí najíst pořádně. 

Na festivaly ne, na Konopiště ano. Gastrofestivaly ho nelákají, zato rodinné akce jako Konopiště si užívá naplno. „Karel Vágner a jeho hosté byli letos skvělí. Tam to má smysl.“,“ dodal s úsměvem.

Hostem rubriky Pepovi parťáci byl tentokrát Vojta Nedvěd – zpěvák, kytarista a syn slavného Františka Nedvěda. Do studia Rádia Blaník dorazil s dobrou náladou, vzpomínkami na dětství i úplně novou písní.

„Začínal jsem na kontrabas,“ směje se Vojta. „Táta hrával v hospodě, kontrabas chyběl – tak jsem ho vzal do ruky já.“ Na kytaru sáhl až v deseti. A jak jinak – první písní byly legendární Stánky.

Slavný koncert Nedvědů na Strahově prožil z první řady i zákulisí: „Bylo mi devatenáct. Celá Praha byla naruby. Dva chlapi s kytarou a 60 tisíc lidí. To se už asi nezopakuje.“

Premiéra přímo na Blaníku Vojta poprvé živě představil svou novou píseň Do lepších dní – a zazněla vůbec poprvé, rovnou na vlnách Rádia Blaník!

V dalším díle Pepových parťáků přijal pozvání Leoš Kyša – spisovatel, novinář a autor, kterého mnozí znají i jako Františka Kotletu. Do studia Rádia Blaník dorazil s úsměvem a hlavně s novinkou – jeho poslední kniha Syndikát právě vyšla.

Psaní bere vážně – každý den sedá ke klávesnici, a jak s nadsázkou říká: „Múza nemá budík. Ale režim jo.“ Nečeká ale jen na nápady z hlavy – inspiraci čerpá z reálného života kolem sebe. „Znám lidi, kteří se věnují proutkaření, vnímají energii míst nebo věří na duchy. Ať už je to jakkoliv, mají v sobě zvláštní druh víry a síly – a právě ti se mi dost často objeví i v knihách,“ říká Leoš.

A nejen oni – do svých příběhů vkládá i různé známé, kamarády i podivíny, které během let potkal. Samozřejmě je trochu upraví, ale mnozí se prý v postavách poznají. Někdy až překvapivě přesně.

Hudba je pro něj během psaní důležitá kulisa. „Nejlíp se mi píše, když v pozadí hraje Rádio Blaník. Klidné české písničky, žádný stres. Třeba Žbirkova Balada mi běží často.“

Tentokrát se mezi Pepovy parťáky na vlnách Rádia Blaník přidal někdo, koho z éteru jen tak neuslyšíte – bývalý fotbalista a showman Petr Švancara. Dorazil z dalekého Brna a hned při vstupu do studia měl jasno: „Zdarec všem posluchačům a díky moc za pozvání!“ usmál se.

Na Rádio Blaník prý nedá dopustit: „Poslouchám vás často. Máme výborné zpěváky, herce, filmy – a Blaník určitě patří mezi skvělá rádia. Já su už starší škola, mám rád české písničky a vaše klidnější rozhovory. Sedí mi to.“

Přišla řeč i na typicky letní téma – vedra. A Petr? Ten si vůbec nestěžuje. „Léto miluju. Radši vedro než zima. Trenky, tričko, a můžu vyrazit ven. A navíc – děvčata nám v létě připomínají, proč máme rádi pohled na svět,“ dodává s typickým šibalským úsměvem. A jak Švanci zvládl nedávný blackout v Čechách? Co říká na romantiku při svíčkách a bez mobilu? Na to už se podívejte ve videorozhovoru.