Co jsme se ve škole učili a dneska je to jinak

13. 3. 2025

Říká se, že některou látku bychom měli umět, jak když bičem mrská, a i kdyby nás vzbudili o půlnoci, bez chyby bychom ji měli vyšvihnout. No, možná tenkrát. Planety, ty by byly ještě v pohodě...

Například u sousedů v Rakousku dostávají na středních, ale i na základních školách nové učebnice každý rok. U nás je to trochu jinak a jistě si pamatujete na takzvaná „salátová vydání“. Další kategorií jsou pak vyjmenovaná slova, která jsou v pravidlech pravopisu už přes sto let a postupem času se přidávala další a další.

Už dnes se děti učí třeba ta, která za nás ještě nebyla, jako třeba po „s“ – slynout, což znamená být proslulý, nebo „vlys“ – ozdobný pruh na stěně. Křížovkáři vědí. Já nevím. Nebo po „v“ a „vyza“ – to je ryba. No a netuší ani děti, co že to je „babyka“ nebo „dmýchat“ nebo že „pýří“ je vlastně chmýří. Přiznám se, že do svých pětadvaceti jsem si myslela, že „pýr“ je pták. Něco jako „výr“. Ale to jsme odbočili.

Mezi další fakta, která jsme se učili a dnes už neplatí, patří třeba to, že diamant je nejtvrdší nerost – není. Že brontosaurus patří mezi dinosaury – tak ten vůbec neexistoval (a podle posledních zpráv vědců zase ano, čert aby se v tom vyznal!) A nebo že Velká čínská zeď je vidět z vesmíru – to zatím potvrdil jen jeden kosmonaut. A to původem z Číny.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK