Co mají společného cimbál a klavír?

29. 3. 2025

Klavír mi vždycky přišel jako tak trochu nepraktický nástroj. Ten si prostě k táboráku nebo na výlet nevezmete. S mou výukou na kytaru to ale nedopadlo úplně valně. Už jsem o tom tady párkrát mluvila a dnes máme Mezinárodní den piana.

Na svou první hodinu klavíru si už nepamatuji, ale vím, že jsem nejdřív hrozně chtěla hrát, a pak jsem na dlouhý čas hrozně nechtěla. Hlavně když se přišlo na to, kolik práce to obnáší. Máma ale byla neoblomná a trpělivě mi na horní desku našeho piana dávala takovou tu starou kuchyňskou minutku. Nastavila ji na 45 minut a: „Cvič, holčičko!“

Ona ale nevěděla, že se těch pár minut dá neslyšně posunout. Nebo možná věděla... Ale o čem určitě neměla tušení, bylo, že místo cvičení toho, co mám – těch nezáživných etud a stupnic – jsem hrála, co jsem chtěla. Preludovala. Což samozřejmě mělo za následek další kouli v žákovské, protože moje výmysly nikoho nezajímaly.

Ano, paní učitelka na klavír totiž byla taky neoblomná. Co čert nechtěl, stala se ze mě na čas učitelka taky. Srdečně zdravím do benešovské základní umělecké školy!

Pojďme se ale taky něco trochu dozvědět o klavíru. Té velké verzi s křídlem předcházelo několik podobných nástrojů. V jednu chvíli dokonce vypadal i jako cimbál a během 18. století se to pomalu zdokonalovalo. Pianino, tedy praktičtější verzi bez křídla, si nechal patentovat jeden rakouský skladatel – a to až o více než sto let později.

Řada i zahraničních firem používá na takové nástroje naše české smrkové dřevo ze Šumavy a výroba je velmi náročná. Od pokácení stromů to může trvat i šest let na jeden jediný kus.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK