Den sýrů
Asi to nejsmradlavější jídlo, které si můžete koupit, je sýr anebo možná durian. To jsem slyšela v Masterchefovi, ale nikdy jsem tohle zvláštní ovoce neviděla. Údajně páchne po žumpě, ale chutná báječně. Tak teda nevím, asi nemusím mít všechno. Třeba s durianem vás nepustí do letadla a je zakázáno ho mít i v některých hotelech. No a u sýrů tomu není jinak.
Na těch velmi aromatických si ujížděl třeba Napoleon a vznikly, jak jinak, než náhodou, Jedna z pověstí říká, že šetřivá selka ve městě Camembert ho jednou zapomněla ve sklepě, a protože jí ho bylo líto vyhodit, i přes bílou plíseň ho ochutnala a byl prostě skvělý. Jiná zase mluví o faráři z Brie, který byl na útěku během francouzské revoluce a kterého ukryla na svém statku žena, kterou pak za záchranu života naučil dělat sýr a společně z něj vytvořili opravdovou delikatesu.
Ať už to bylo tak nebo jinak, plísňové sýry se rozšířily do celého světa, ale to furt mluvíme o tom, který má tu plíseň jen na povrchu. Uvnitř ji má třeba niva nebo roquefort. A o něm historie říká, že ho ve stejnojmenné obci zapomněl pasáček, když se zadíval do nějaké dívky a stejně se pak pro něj vrátil a další specialita byla na světě.
Závěrem si dáme nějaké zajímavosti. Na světě je asi přes 3000 druhů sýra a češi patří mezi jejich velké milovníky. Průměrně ho sníme dokonce víc než třeba Britové nebo Španělé. Prvenství ale drží Řecko s roční spotřebou 30 kilo na osobu. No a zatím nejdražším byste se vydali do Srbska. Kilo, stojí v přepočtu 70 000 korun. Vyrábí se z oslího mléka, kterého je málo, a proto je velmi drahé.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK