Hlas jako med, život plný odvahy. Příběh Emmy Destinové
.webp?ts=)
Nevím, kdo z vás naposledy viděl dvoutisícovku, ale stále na ní najdete Emmu Destinovou – slavnou operní pěvkyni a zároveň ženu, která se nebála provokovat. Nechala si vytetovat hada přes celou nohu, což bylo na svou dobu nesmírně odvážné. Byla také velkou sběratelkou – z cest si vozila nejrůznější suvenýry, někdy až bizarní, například kostlivce nebo předměty spojené s Napoleonem.
Její talent se projevil už v dětství. Přesto ji v devatenácti letech v Národním divadle odmítli. Právě to jí ale otevřelo cestu do světa. Destinová byla hrdá vlastenka, a tak se nikdy nechtěla provdat za cizince, i když se o ni ucházeli významní muži, včetně císaře Viléma II. Proslavila českou hudbu daleko za hranicemi – v New Yorku zazněla například Smetanova Prodaná nevěsta. Říkalo se, že její hlas má barvu tmavého lesního medu.
Osud jí ale přichystal i těžké chvíle. Po vypuknutí první světové války se vrátila do Čech, na hranicích ji však zadrželi, obvinili ze špionáže, zabavili pas a drželi v domácím vězení. Po válce už na předchozí úspěch nenavázala. Trávila čas na svém zámku, chodila na houby nebo plula po řece na loďce. V pětačtyřiceti letech se provdala za mladého nadporučíka letectva, manželství ale šťastné nebylo. Navíc ji trápily zdravotní i finanční problémy. V pouhých dvaapadesáti letech zemřela na mozkovou příhodu.
Taková byla Emma Destinová – ikona, tvrdohlavá, nekonvenční, hrdá, nepochopená a nedoceněná. Žena s hlasem jako zvon, který dodnes budí obdiv.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK