Ema Destinnová
.webp)
Nevím, kdo z vás naposledy viděl dvoutisícovku, ale měla by tam stále být Ema Destinnová – operní pěvkyně a také první žena, která se nechala tetovat. Měla dlouhého hada přes celou nohu. Na svou dobu to bylo velice odvážné.
Mimochodem, byla také velkou sběratelkou všeho možného, třeba suvenýrů z cest, občas i bizarních. Přivezla si například kostlivce nebo vše možné týkající se Napoleona.
Talent na jevišti měla nepochybně už od dětství. Přesto ji v devatenácti letech v Národním divadle odmítli. Právě to jí však otevřelo dveře do světa.
Byla velká vlastenka, takže za cizince by se nikdy neprovdala, přestože se o ni ucházelo hned několik slavných mužů, včetně císaře Viléma II. Díky ní měla naše země ve světě skvělou reklamu. Poprvé zazněla v New Yorku třeba Prodaná nevěsta. Říkalo se o ní, že její hlas má barvu tmavého lesního medu. Ale, jak už to u takových hvězd bývá, její životní příběh skrývá i osudové momenty, které chytnou za srdce.
Po vypuknutí první světové války se vrátila do Čech, ale na hranicích ji zadrželi. Obvinili ji ze špionáže, zabavili jí pas a donutili ji k domácímu vězení pod dohledem policie.
Po válce se jí na dřívější úspěchy navázat nepodařilo. Začala chodit na houby, plula na loďce po řece, zvelebovala svůj zámek a psala. Ve čtyřiceti pěti letech se provdala za mladého nadporučíka letectva, ale manželství rozhodně nebylo šťastné.
V té době už trpěla zdravotními i finančními potížemi. V dvaapadesáti letech zemřela na mozkovou příhodu.
Taková byla naše ikona – tvrdohlavá, nekonvenční, hrdá, nepochopená a nedoceněná, s hlasem jako zvon nebo med. Zkrátka Ema Destinnová.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK