Proč se posílali lidé pro pytel páry a ohýbák na rohlíky?
.webp?ts=)
Já nechci nikoho navádět, ale dnes je apríl – a toho by se mělo využít. I když to vypadá, že apríl je něco poměrně nového, v Evropě ho slavíme už od středověku. První zmínka o podobném svátku však pochází už z doby 500 let před naším letopočtem, a to z Íránu. Tam slaví svátek spojený s oslavami jara, ale žerty rozhodně nejdou stranou.
A teď zpátky k nám – ve 14. století v Anglii vyšla povídka o lišce, která napálí pyšného kohouta. Autor sice myslel, že se příběh odehrává v květnu, ale Angličané si ho přiřadili k 1. dubnu. A tak vznikla nová tradice. Dnes tam tomuto dni říkají „Den všech bláznů“.
Do našich končin se apríl dostal až o něco později, ale rychle se ujal. Vždyť kdo by si nechal ujít den, kdy si může prakticky z kohokoli vystřelit jen tak? První písemná zmínka o aprílových žertech pochází z roku 1690. No a do 18. století už se apríl stihl rozšířit do všech domácností.
Dříve se také konaly nejrůznější průvody a pochopitelně nechyběly bláznivé tance. A jak se apríl slavil dříve? Například podle jedné zprávy z konce 18. století pán poslal svého sluhu do lékárny pro půl lokte nehašeného vápna. Jenže lékárník si z něj také vystřelil a vymyslel si historku o tom, proč už žádné nemá.
Celkově bylo oblíbené posílat někoho pro něco, co neexistuje – třeba pro ohýbák na rohlíky, vtipné semínko, pytel páry, kachní mléko nebo nové mezery do žebříku.
A ti, kteří vůbec netušili, která bije? Ti pak marně sháněli něco, co nikdy neexistovalo.
Tak to by pro inspiraci stačilo. Teď už je to na vás! A buďte ve střehu.