Vyšehrad a znovuzrozené Národní divadlo

18. 11. 2025

Rok 1874 byl pro Bedřicha Smetanu tím, kdy se jeho život převrátil vzhůru nohama. Zároveň to byl rok, kdy vzniklo jedno z nejkrásnějších hudebních děl české historie. 18. listopadu dokončil první symfonickou báseň slavného cyklu Má vlast: Vyšehrad. Hudební obraz pražské pevnosti nad Vltavou, mýtického sídla dávných vládců, vznikl ve chvíli, kdy sám skladatel přicházel o sluch.

A aby toho nebylo málo, jen několik měsíců předtím dirigoval úspěšnou premiéru své opery Dvě vdovy, která mu přinesla velkou chválu. O to kontrastnější bylo léto plné zdravotních problémů. Právě v té době se Smetana rozhodl nevzdat. Sedl k notovému papíru a dal vzniknout melodii, která se už brzy měla stát symbolem starých českých legend.

Vyšehrad otevírá harfová pásma, která připomínají echa dávných bardů, a postupně se rozvine do majestátního motivu, jenž dnes patří k nejoblíbenějším pasážím Mé vlasti. Je neuvěřitelné, že tahle hudba vznikla v absolutním tichu. Bez jediného tónu zvenčí, jen jako otisk toho, co Smetana nosil přímo v sobě.

V srpnu 1881 se Praha dívala na hořící střechu čerstvě otevřeného Národního divadla. Požár zničil kupoli i jeviště a s ním i radost z prvního slavnostního uvedení Smetanovy opery Libuše, která měla být „hudbou velkých momentů českého národa“. Pro mnohé to byla tragédie. Pro Čechy spíš výzva.

Během několika měsíců se zvedla nová vlna sbírek, lidé dávali peníze, šperky, úspory. Národ se doslova složil na rekonstrukci své zlaté kapličky. A když byl v roce 1883 čas znovu otevřít dveře divadla, bylo jasné, co má zaznít jako první.

18. listopadu 1883 se hlediště znovu rozzářilo Smetanovou Libuší. A tak Národní divadlo vstoupilo do nové éry. Smetanova hudba znovu naplnila prostor, který ještě před dvěma lety pohltily plameny. A Češi si připomněli, proč tenhle dům vznikl. Aby měli místo, kde se potkává kultura, hrdost a příběhy, které nás drží pohromadě.