Socha Svobody

Kristus nad brazilským Riem, Sfinga v Gíze, newyorská Socha Svobody nebo Michelangelův David ve Florencii – to jsou jedny z nejznámějších soch, které dávají zemím jejich tvář. Právě u Sochy Svobody dnes zůstaneme. Jednou z prvních informací, která na vás na internetu vyjede, je, že má velikost boty číslo 879.

Ročně ji navštíví přes tři miliony lidí. Kdysi nebývala nazelenalá jako dnes. Původně měla lehce červený nádech, protože byla vyrobena z mědi. Vystavení měděné sochy vzduchu, který nebyl úplně nejčistší, způsobilo její zbarvení do dnešní podoby. Uvažovalo se o tom, že by se socha nechala vyčistit a navrátila by se jí původní barva, ale Američané protestovali, a tak zůstala taková, jak ji známe dnes.

Není žádným tajemstvím, že se socha zrodila ve Francii. Převezli ji tenkrát ve 214 bednách a složil ji jak francouzský, tak americký lid. Aby toho dosáhli, pořádali velké kampaně, kdy lidé mohli přijít na prohlídku stavby a konaly se výstavy, kde bylo k vidění třeba rameno s pochodní. To mělo velký úspěch a také bylo zajištěno, že jméno každého dárce bylo otisknuto.

Francie tedy dodala sochu a Spojené státy měly za úkol vyrobit podstavec. To se málem nestihlo, protože se do projektu nikdo moc nehrnul. Socha má tvář po vzoru reálné osoby, konkrétně jedné francouzské modelky. Sedm hrotů na koruně představuje sedm oceánů a kontinentů. Můžete se také dostat dovnitř sochy až na zmíněnou ruku s pochodní, která je od první světové války uzavřena.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK