18. listopad jako most mezi dvěma epochami chrámu svatého Petra
Když dnes stojíte na Svatopetrském náměstí a zvednete oči, objeví se obří, ikonická kupole, která dominuje celému Vatikánu. V historii to neměla úplně jednoduché a má za sebou dva velké začátky. První patří roku 326, kdy císař Konstantin nechal nad údajně skutečným hrobem svatého Petra postavit původní baziliku. Druhý přišel přesně o třináct set let později, 18. listopadu 1626. Právě tehdy papež Urban VIII. vysvětil nový chrám svatého Petra, monumentální dílo renesance a baroka, které nahradilo stárnoucí a neudržitelnou původní stavbu.
Novou baziliku navrhovala a stavěla absolutní evropská špička. Bramante načrtl grandiózní půdorys, Michelangelo vytvořil nejslavnější kupoli, Maderno dotáhl průčelí a Bernini rozšířil celé okolí do majestátní kompozice, kde kolonády jakoby objímali příchozí. Stavba trvala přes sto let, přežila několik papežů a politických krizí, ale nakonec se stala symbolem toho, co Vatikán představuje. Víry, tradice a splněného architektonického snu.
A právě 18. listopad 1626 byl okamžik, kdy tenhle kolos oficiálně vstoupil do života. Místo, kde první křesťané uctívali svého apoštola, se tak po více než tisíciletí dočkalo druhého posvěcení, tentokrát v podobě chrámu, který měl předčit všechny předchozí.
Tak vznikla stavba, která se rychle stala duchovním srdcem katolického světa. Kupole sahá do výšky 136 metrů, chrám pojme desítky tisíc lidí a uvnitř najdete stovky sloupů a soch, mezi nimi i Michelangelovu Pietu.
Dnes tak slavíme téměř čtyři století, během nichž bazilika přežila války, revoluce i modernizaci světa. Je důkazem, že některé stavby nejsou jen o kameni a mramoru. Jsou o poslání, které přesahuje generace.