Zbraně

4. 3. 2025

Člověk už od pravěku tak nějak tušil, že může narazit na něco nebo někoho nebezpečnějšího, než je on sám. Proto bylo více než jasné, že si pro jistotu vyrobí nějakou zbraň. V pravěku to byl například opracovaný ostrý kámen, který se dal připevnit na klacek. Pravěký člověk tak měl jak sekeru, tak i oštěp. Krátce na to vznikly i první luky.

Ve starověku se z oštěpů stala kopí, která byla oblíbená především na severu. Sekery zde také měly významné postavení. V této době už existovaly i meče, které byly často zpracovány téměř jako umělecká díla – originalita hrála velkou roli. Příkladem může být slavný meč Julia Caesara.

Ve středověku se začala rozvíjet řemesla a zemědělské nástroje. Právě v této době sehrály meče zásadní roli v historii – například Excalibur krále Artuše nebo dýka Richarda Lví srdce. Největší novinkou tehdejšího válečnictví byly kuše a katapulty. Pohodlný boj na dálku.

Mezi sedmým až devátým stoletím byl v Číně vynalezen střelný prach – nejstarší výbušnina na světě. Původně sloužil k zahánění zlých duchů, ale stejně jako oheň, i střelný prach je dobrý sluha, ale zlý pán.

V Evropě se od 16. století začaly rozvíjet menší palné zbraně, jako pistole, muškety a pušky. Vzpomeňme například na Napoleona a děla. Na chvíli se zastavme i na Divokém západě – ve válce Severu proti Jihu se používaly specifické zbraně, jako revolvery nebo winchestrovky. Samozřejmě nechyběla ani děla a poněkud atypickou zbraní byl bič.

V následujících letech byl vynalezen dynamit. Každá světová válka pak přinesla další novinky – tanky, ponorky i chemické zbraně. Doba jde stále dopředu, většinou jsou ale dnes tyto zbraně naštěstí neaktivní.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK