154 let příjezdů, odjezdů a velkých dějin

14. 12. 2025

Pražský „Hlavák“ patří k místům, která zná úplně každý. Pro někoho je to brána do města, pro jiného začátek cesty domů, pro další jen rychlá zastávka na kávu před odjezdem vlaku. Málokdo si ale uvědomuje, že tahle stanice má za sebou už 154 let historie, pět různých názvů a příběh, který se vyvíjel spolu s českými dějinami.

Poprvé se nádraží otevřelo cestujícím 14. prosince 1871 pod názvem Nádraží císaře Františka Josefa I. v Praze. Šlo tehdy o koncovou stanici na odbočce vídeňské dráhy a žádná velká sláva se nekonala. Na úplně první vlak z Vídně tu čekalo jen pár lidí a do Prahy dorazilo pouhých devět cestujících. Vlaky už tehdy do města přijížděly i na jiná nádraží, takže otevření nové stanice proběhlo spíš potichu.

Původní nádražní budova byla postavena v novorenesančním stylu podle návrhu architekta Ignáce Ullmanna, jenže rychle přestala kapacitně stačit. Na přelomu 19. a 20. století se proto začalo s výstavbou nové, mnohem honosnější stavby. Výsledkem byla monumentální secesní budova architekta Josefa Fanty, otevřená v roce 1901. Obří prosklená kupole nad kolejištěm, bohatá výzdoba a reprezentativní prostory udělaly z nádraží jednu z nejkrásnějších secesních staveb u nás. Fantova budova stojí dodnes, je chráněnou památkou a nachází se v ní i ikonická Fantova kavárna.

S proměnami státu se měnilo i jméno nádraží. Po vzniku Československa už název po rakouském císaři nedával smysl, a tak bylo v roce 1919 přejmenováno na Wilsonovo nádraží, na počest amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který podporoval československou samostatnost. Během nacistické okupace ale americké jméno zmizelo. V letech 1940 až 1945 se stanice nazývala jednoduše Praha hlavní nádraží. Po osvobození se sice krátce vrátil název Wilsonovo, ale v roce 1953, v éře komunismu, byl definitivně nahrazen neutrálním názvem Hlavní nádraží, který používáme dodnes.

K neodmyslitelným kapitolám patří i rozsáhlá moderní odbavovací hala z let 1972 až 1979, která propojila nádraží s nově vybudovanou linkou metra C. Přinesla sice lepší zázemí pro cestující, ale zároveň vznikla nechvalně proslulá severojižní magistrála, která secesní Fantovu budovu necitlivě oddělila od zbytku města a na dlouhá léta změnila vnímání celého prostoru.

Dnes je Praha hlavní nádraží nejrušnější železniční stanicí v Česku. Ročně jím projde přes 30 milionů cestujících a každý den tudy projede zhruba 700 vlaků do všech koutů republiky i za hranice. Historická Fantova budova po rekonstrukci znovu ukazuje své kouzlo, zatímco podzemní hala nabízí moderní služby odpovídající 21. století.

Za 154 let existence se z nenápadné odbočné stanice stalo skutečné srdce železniční Prahy. Místo, které pamatuje císaře, prezidenty, války i politické zvraty.