Blackout jako lekce pro 21. století
.webp?ts=)
Byl horký letní podvečer 14. srpna 2003. New York, Toronto a další velkoměsta hučela životem, jenže pak během několika minut nastalo absolutní ticho a tma. Severovýchod USA a část Kanady zažily největší výpadek elektřiny v historii.
Bez proudu se ocitlo 50 milionů lidí v sedmi státech USA a kanadském Ontariu. Všechno se zastavilo. Semafory zhasly, městská doprava i vlaky stály, tisíce lidí uvízly ve výtazích a soupravách metra. Letiště zavřela, protože nefungovaly radary ani světelná navigace. V mrakodrapech a bytech se během pár hodin změnilo dusno na peklo. Klimatizace nefungovala, mobily vypadly a internet utichl.
Nemocnice a věznice přešly na nouzové generátory, ale jen v omezeném režimu. V ulicích se objevily svíčky, baterky a dokonce byly vidět i hvězdy, které byste v New Yorku normálně nezahlédli. Došlo i k několika požárům od svíček a zaznamenány byly pokusy o rabování.
Příčinou byl banální řetězec chyb. Softwarová chyba v řídicím systému elektrárny v Ohiu, špatná komunikace dispečerů a vedro. Jako domino vypadly během 6 minut desítky linek a elektráren. Celá oblast o rozloze přes 15 tisíc km² se ponořila do tmy. Obnovení dodávek trvalo okolo 42 hodin. Smutné statistiky spojené s výpadkem píšou nejméně tři mrtví, škody za zhruba 6 miliard dolarů a tuny zkažených potravin.
A co kdyby se to stalo vám?