Budova, která vypráví dějiny Evropy

5. 1. 2026

Píše se 5. leden 1888 a Praha zažívá kulturní událost, o které se mluví dlouhé roky. V novotou zářící budově se poprvé zvedá opona, orchestr se chvěje nervozitou a sálem zní slavnostní předehra Wagnerových Mistrů pěvců norimberských. Tímto večerem se otevírá Neues Deutsches Theater, dnešní Státní opera Praha. 

Nové německé divadlo vzniká v době, kdy je Praha městem dvou kultur a dvou jazyků. Češi už mají své Národní divadlo, otevřené roku 1883, a pražská německá komunita cítí, že potřebuje vlastní reprezentativní scénu. Nejde jen o umění, ale i o prestiž a symbolickou rovnováhu sil. Díky Německému divadelnímu spolku a štědrým mecenášům se během několika let podaří shromáždit finance a vybrat pozemek u tehdejšího nádraží na Vinohradech, dnešního Hlavního nádraží.

Architektonického návrhu se ujímá slavná dvojice Fellner & Helmer, specialisté na divadelní stavby po celé Evropě. Výsledkem je novorenesanční budova s okázalým neorokokovým interiérem, která bere dech nejen zdobností, ale i technickým řešením. Stavba trvá necelé dva roky.

Slavnostní otevření probíhá ve velkém stylu. Volba padá na Richarda Wagnera, skladatele, který je pro německé publikum téměř ikonou. Dirigentské taktovky se ujímá Karl Muck a publikum je nadšené. Prvním ředitelem se stává Angelo Neumann, zkušený divadelní manažer a osobní přítel Wagnera, který povede scénu až do roku 1910. Během této éry se z divadla stává doslova wagnerovský chrám.

Na jeho jevišti zaznívají ale i další opery světového repertoáru, hostují mezinárodní hvězdy a překvapivě se zde objevují i česká díla. Dokonce i Bedřich Smetanamá v tomto divadle německou premiéru Prodané nevěsty. 

Zlatá éra však netrvá věčně. Ve 30. letech 20. století se do chodu divadla bolestně promítá nástup nacismu a antisemitismu. Poslední představení se hraje 25. září 1938 a provoz je ukončen. 

Po válce se karta znovu obrací. Budovu přebírá česká strana a už v květnu 1945 zde vzniká Divadlo 5. května. Roku 1948 je scéna připojena k Národnímu divadlu a od roku 1949 nese název Smetanovo divadlo. Samostatnost se vrací až po roce 1989 a v roce 1992 získává instituce jméno Státní opera Praha. V roce 2012 je znovu sloučena s Národním divadlem, tentokrát už definitivně.