Česká kina zažila malý filmový zázrak
10. ledna 2002 dorazil do českých kin film Pán prstenů: Společenstvo prstenu. Česká premiéra přišla jen tři týdny po uvedení v USA a kina v Praze zažila nápor, jaký do té doby nepamatovala. Sály byly vyprodané, pořádaly se půlnoční projekce a fanoušci stáli nekonečné fronty. Po letech romantických filmů a lehkých komedií přišla fantasy, která byla temná, velkolepá a brala diváky naprosto vážně.
Na plátnech se objevili hobiti, elfové, trpaslíci i čarodějové a české publikum jim okamžitě podlehlo. Postavy jako Gandalf, Legolas nebo Gimli se staly součástí popkultury prakticky přes noc. Hudba, vizuální efekty i napětí každé scény působily v tehdejších kinech téměř magicky. Nešlo jen o film, ale o zážitek, kvůli kterému jste si hlídali hodinky, sháněli lístky a šeptem si v předsálí sdělovali, co všechno od Středozemě čekáte.
Premiéra byla natolik velká, že se jí osobně zúčastnil i tehdejší premiér Miloš Zeman. Film dorazil do kin s českými titulky, dabing přišel až později. Z dnešního pohledu šlo o začátek nové éry českých kin. Podle dobových komentářů to byl skok do světa blockbusterů, který změnil divácké návyky. Multikina se začala rozšiřovat, filmy se plánovaly jako společenské události a návštěva kina se stala rituálem. Krátce po Společenstvu prstenu dorazil do kin i první díl série Harry Potter.
Velkou roli sehrála i distribuce. Film v tuzemsku uváděla společnost Warner Bros. a na tehdejší poměry to bylo s nebývalou péčí a masivní propagací. Rozpočet, marketing i technická kvalita projekcí byly na úplně jiné úrovni, než na jakou byli diváci zvyklí. Lístky se prodávaly do dalšího dne, víkendové reprízy byly beznadějně plné a města žila debatami o tom, kdo je nejlepší postava a jak bude příběh pokračovat.