Chvíle, kdy se Čechoslovákům znovu otevřel svět

4. 12. 2025

Prosinec 1989. Na náměstích ještě doznívají hesla sametové revoluce, ale na hranicích se odehrává jiná, ryze osobní revoluce. Končí výjezdní doložky. Obávané razítko státu, bez kterého jste nesměli legálně na Západ. Najednou stačí mít pas. Poprvé po více než čtyřiceti letech se dá prostě sednout do auta, autobusu nebo vlaku a jet se podívat do Vídně, Mnichova nebo ještě dál.

Výjezdní doložka byla typický vynález komunistického Československa. Nebyla to samostatná listina, ale nenápadné razítko nebo vlepený papírek v pasu, který určoval, kam smíte vycestovat, na jak dlouho a za jakým účelem. Fungovala jako vízum od vlastního státu, i když vám cílová země vstup povolila, bez doložky vás českoslovenští pohraničníci prostě otočili.

Systém se naplno rozjel po únoru 1948, kdy komunisté zavřeli hranice, zpřísnili kontroly a rozhodli, že na povolení nemá nikdo nárok. Úřady mohly říct „ne“ bez vysvětlení, a u disidentů, věřících, rodin emigrantů nebo lidí politicky nespolehlivých to dělaly velmi často. A vlastně automaticky. Cestování se stalo odměnou za loajalitu systému.

Samotné získání doložky byla malá anabáze. Nejdřív bylo potřeba mít vůbec cestovní pas který vám stát mohl klidně nevydat nebo kdykoli odebrat. Následovala žádost na pasové správě, často s doporučením od zaměstnavatele, souhlasem vojenské správy u mužů a tichou prověrkou, zda neděláte problémy. Členové strany a prověření lidé to měli snazší, ostatní často narazili. A i když doložka prošla, naráželo se na další bariéru. Devizový příslib. Státní banka musela schválit, že si smíte směnit pár marek, šilinků nebo franků. Bez schválené západní měny jste sice měli razítko, ale byli jste prakticky bez prostředků. 

Relativně volně se dalo cestovat jen do „spřátelených“ socialistických zemí. NDR, Polska, Maďarska, Bulharska, Rumunska nebo Sovětského svazu. I tam bylo papírování, ale ne tak drsné. Proto byl typickou dovolenou 70. a 80. let třeba výjezd na Balaton nebo k Černému moři. Jakmile šlo o Západ, Rakousko, NSR, Itálii, Francii, přidávaly se výjezdní doložky, devizový příslib i víza.

Sametová revoluce tenhle uzavřený svět během několika týdnů převrátila. Lidé na náměstích nechtěli jen svobodné volby, ale i možnost svobodně cestovat. Ministerstvo vnitra fakticky zrušilo výjezdní doložky už 30. listopadu 1989, vláda to oficiálně potvrdila 4. prosince. Od té chvíle už nebylo potřeba žádné razítko. Stačil pas.

Zpráva se rozšířila bleskově a už v noci z 4. na 5. prosince vyrazily k hranicím první skupiny lidí. Pohraničníci hlásili rekordní počty. Brzy následovala vlna nákupních zájezdů a prvních adventních výletů do Vídně nebo do západního Německa. Místa, kde dřív stály dráty a hlídkovali vojáci, se proměnila v prostor setkávání.

Dnes už výjezdní doložky známe spíš z historek než z vlastní zkušenosti. Přesto jsou silným symbolem toho, jak hluboko režim zasahoval do života lidí a jakou váhu má obyčejná možnost svobodně se rozhodnout, kam pojedete.