Proč Češi pořád milují víkend na samotě

6. 5. 2025

V pátek po práci sbalit řízky, sednout do auta a zmizet z města. Tuhle scénu zná snad každý Čech. Chaty a chalupy máme v krvi – ať už jako víkendové útočiště, nebo místo, kde si člověk sám v montérkách připomene, že život nemusí být jen schůzky a deadliny.

Chatařská vášeň začala už s prvními trampy za první republiky, ale ten pravý boom přišel za socialismu. Cestování na Západ bylo pasé, a tak se české lesy a louky zaplnily chatkami a chalupami. Kdo neměl svou, jako by nebyl. V televizi běželi Chalupáři, po zahradách voněly petúnie a uhláky, a tátové stavěli altánky z věčně nedostatkového materiálu. Chata byla místem svobody – mohli jste mluvit, co jste chtěli, pít, co jste si přivezli, a grilovat v trenýrkách.

Po revoluci si mnozí mysleli, že s chatami je konec. Ale není to pravda. Dnes je vlastní třetina Čechů a v republice stojí přes 450 tisíc chat a chalup. Ať už rustikální ruina po babičce, nebo smart chata s vířivkou a wifinou, touha „zmizet do lesa“ s námi zůstala. Pandemie to jen potvrdila.

Češi prostě rádi mizí na chatu. Ať už kvůli klidu, nostalgii, nebo protože v ruce s pilou se líp přemýšlí. Národem chatařů jsme. A ještě dlouho budeme.