Co dělá z K2 krutější výzvu než je samotný Everest?

31. 7. 2025

Budí možná víc respektu než samotný Everest. K2, druhá nejvyšší hora planety, je strmá, nevypočitatelná a smrtelně nebezpečná. Právem se jí přezdívá „krutá hora“. Od prvních pokusů ve 30. letech odolávala K2 všem expedicím, než se v roce 1954 stala svědkem historického okamžiku.

Italská výprava vedená Arditem Desiem tehdy uspěla. Na vrchol ve výšce 8611 m vystoupili Lino Lacedelli a Achille Compagnoni. Jenže tenhle triumf měl i svou stinnou stránku. Mladý Walter Bonatti a pákistánský nosič museli kvůli posunutému táboru neplánovaně přenocovat v „zóně smrti“. Bonatti utrpěl omrzliny, nosič vážné následky. Následovaly roky obvinění a hádek, dokud se po 42 letech Bonattimu oficiálně nedalo za pravdu. Dalších 23 let se vrcholu nikdo nedotkl.

Příběh K2 ale píše i české jméno. 31. července 1983, přesně 29 let po italském výstupu, se na vrcholu ocitl Josef Rakoncaj. Tehdy 32letý horolezec z Čech, který byl součástí italské expedice Sixinjiang. Společně s Agostinem da Polenzou zopakovali severní hřeben, otevřený Japonci o rok dříve. Pro Rakoncaje to byla první osmitisícovka a rovnou ta nejtvrdší.

Výstup je málem stál život. Museli totiž bivakovat jen 50 metrů pod vrcholem, v mrazu a vichru, bez stanu. Rakoncaj přežil, sešel dolů a o tři roky později se dokonce na K2 vrátil. A znovu uspěl. Stal se prvním člověkem na světě, který stanul na vrcholu K2 dvakrát. Získal přezdívku „Mr. K2“ a nesmazatelné místo v dějinách horolezectví.

Po Rakoncajovi ji vylezlo už jen několik dalších Čechů – Libor Uher, Pavel Bém nebo Radek Jaroš. K2 zůstává symbolem absolutního extrému a lidské touhy překonat nemožné.