První výstup na Matterhorn skončil tragédií
.webp?ts=)
Představte si horu tak majestátní, že už z dálky bere dech. Ostrý, dokonale tvarovaný štít Matterhornu trčí z alpské krajiny jako kamenná pyramida, která odjakživa lákala snílky, dobrodruhy i šílence. Přesně před 160 lety, 14. července 1865, stanula na jeho vrcholu první lidská noha. Jenže tenhle triumf měl i svou temnou stránku.
Prvovýstup vedl britský horolezec Edward Whymper, kterého doprovázela mezinárodní parta sedmi mužů. Cestu zvládli, ale při sestupu přišla tragédie. Mladý a nezkušený Douglas Hadow uklouzl a strhl s sebou tři další členy skupiny. Lano, které je spojovalo, prasklo – a čtyři muži zmizeli v hlubinách. Pád nepřežili. Whymper a dva švýcarští průvodci, otec a syn Taugwalderovi, se stali jedinými přeživšími.
Zpráva o tragédii šokovala celou Evropu. Hned při prvním výstupu si Matterhorn vybral svou daň. A právě tehdy se zrodila jeho pověst – nádherný, ale nebezpečný obr, který nic neodpouští.
Whymper nebyl jediný, kdo měl na tuhle horu spadeno. Ital Jean-Antoine Carrel se roky snažil zdolat Matterhorn z jižní (italské) strany. Na vrchol se dostal jen o tři dny později, 17. července 1865, po trase přes tzv. Lví hřeben. Prvenství mu uniklo jen o vlásek.
Z Matterhornu se v tu chvíli stala senzace. Symbol „zlatého věku alpinismu“. Do Zermattu, horského městečka pod severní stěnou, začaly proudit davy – nejen horolezci, ale i turisté, kteří chtěli na vlastní oči vidět tuhle kamennou legendu. Whymper navíc zážitky popsal v knize Zážitky ve velkých Alpách, která inspirovala další generace dobrodruhů.
Pravidelný jehlanovitý tvar Matterhornu se stal tak ikonickým, že ho najdete třeba i na obalu čokolád Toblerone. Dnes je jedním z nejfotografovanějších vrcholů světa. Ale taky jedním z nejnebezpečnějších – od prvovýstupu v roce 1865 si vyžádal už přes 500 životů. A to číslo stále roste.
Každé léto se o výstup pokouší až 150 lidí denně, ale hora nemá slitování. Klimatické změny navíc vše zhoršují – tání permafrostu uvolňuje kameny, dochází k sesuvům a některé cesty se musí dočasně uzavírat. Ostatky většiny obětí byly pohřbeny v Zermattu. Výjimkou je tělo lorda Douglase, které se dodnes nenašlo. Na jejich památku dnes stojí náhrobky, které připomínají, jakou cenu si hora vybírá.