Drsný anděl českého rocku
.webp?ts=)
Dnes si připomínáme den, kdy odešel Jiří Schelinger, jedna z předních postav českého rocku. Narodil se ve vesničce Bousov, ležící na samé hranici Českomoravské vrchoviny, nedaleko Čáslavi. Muziku měl v krvi. Jeho otec byl koncertní kytarista a maminka květinářka.
Byl to první skutečný rocker u nás, ale jeho prvním nástrojem byl klavír. Pak přišla kytara a s rodiči se přestěhoval do stověžaté Prahy.
První kapelu založil už na základní škole, jmenovala se Nothing But Nothing. Později vystupoval v barové skupině Ivo Trojana Smaragd. Ale až jako člen skupiny Faraon natočil roku 1972 svůj první velký hit, píseň Holubí dům od skladatelů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka - a několik dalších singlů. Od roku 1975 si na něj zasedla vládní garnitura a měl zakázáno vystupovat v rodném okrese. Podle seznamu, který vyšel v Rudém právu, podepsal v roce 1977 antichartu, zřejmě pod pohrůžkou dalších represí.
V roce 1981 pak odjel do Bratislavy, kde měl natočit na playback svůj filmový hit Což takhle dát si špenát. Za dosud nevyjasněných okolností skočil z bratislavského Starého mostu do Dunaje. Teorií, proč se tak stalo, existuje hned několik. Jako nejpravděpodobnější se zdá neuvážená opilecká sázka, nebo snaha předvést se před fanynkou, zkombinovaná s podceněním situace.
Schelinger uměl být drsný i křehký, poetický i provokativní. Jeho kombinace blues, rocku a hlubokých textů mluvila k lidem tehdy – a mluví i dnes.
Jeho odchod v roce 1981 stále zůstává zahalen tajemstvím. Ale možná už nezáleží na tom, proč. Důležité je, co po něm zůstalo. Písničky, které zpíváme u táboráků i v hospodách, vzpomínky, které nezmizely.