Dva bratři, jedna kytara a píseň, kterou zná celý svět

8. 9. 2026

Když se řekne The Proclaimers, většině lidí okamžitě naskočí jeden refrén: I'm Gonna Be (500 Miles). Dva Skotové v brýlích, výrazný akcent a jednoduchá, téměř pochodová melodie. Jenže za jedním z nejznámějších britských hitů 80. a 90. let stojí mnohem zajímavější příběh. The Proclaimers jsou totiž především bratři, kteří od začátku stavěli na jednoduchých písních, osobních textech a skotské identitě.

Dvojčata z Leithu

Charlie a Craig Reidovi se narodili v roce 1962 v Leithu, přístavní části Edinburghu. Jsou jednovaječná dvojčata a hudbě se začali věnovat už jako mladí. Nejdříve hráli v punkových kapelách, ale postupně se jejich styl proměnil.

Místo klasické rockové sestavy si vystačili především s akustickými kytarami a dvěma hlasy. Právě jejich společné zpívání se stalo jedním z nejvýraznějších znaků kapely. Nejde o dokonale uhlazené vokály - jejich hlasy znějí přirozeně, trochu syrově a velmi výrazně.

Skotský přízvuk jako součást hudby

The Proclaimers nikdy neměli potřebu zbavit se svého skotského přízvuku, aby zněli „mezinárodně“. Naopak. Jejich výslovnost se stala součástí charakteristického zvuku kapely.

Je to dobře slyšet právě v I'm Gonna Be (500 Miles). Slova jsou jednoduchá, rytmicky výrazná a díky skotské výslovnosti získávají píseň nezaměnitelný charakter.

500 Miles nebyl původně světový hit

Píseň I'm Gonna Be (500 Miles) vyšla v roce 1988 na albu Sunshine on Leith. Původně se dostala na britský žebříček, ale skutečný celosvětový fenomén z ní udělalo až něco, co se stalo o několik let později.

V roce 1993 se skladba objevila ve filmu Benny & Joon s Johnnym Deppem a Mary Stuart Mastersonovou. Pro film vznikla nová verze, na které se podíleli také američtí hudebníci. Píseň se díky filmu dostala k mnohem širšímu publiku a znovu se vrátila do hitparád.

Její jednoduchý refrén je přitom téměř ideální pro společné zpívání. Právě proto se z 500 Miles postupně stala stálice koncertů, sportovních akcí, večírků i hospod.

O čem vlastně 500 Miles je?

Na první poslech může skladba působit jako veselá cestovní písnička. Ve skutečnosti je její text především vyjádřením naprosté oddanosti. Vypravěč je ochoten ujít stovky mil jen proto, aby se dostal k člověku, kterého miluje.

Opakování slov a jednoduchá struktura přitom nejsou nedostatkem. Naopak vytvářejí pocit vytrvalosti, který přesně odpovídá tématu písně. Každý další verš vlastně znovu potvrzuje totéž: půjdu za tebou, ať je cesta jakkoli dlouhá.

Nejsou to ale jen „ti z 500 Miles“

The Proclaimers mají rozsáhlejší tvorbu a jejich texty často vycházejí z každodenního života, vztahů, politiky, Skotska a společenských témat. Jednou z jejich silných stránek je schopnost napsat velmi jednoduchou píseň, která přitom něco konkrétního říká.

Výraznou roli v jejich tvorbě má také jejich skotský původ. Album Sunshine on Leith je ostatně pojmenováno podle části Edinburghu, odkud bratři pocházejí. Titulní píseň je osobní poctou jejich rodnému městu.

Proč jejich hudba funguje dodnes?

The Proclaimers nikdy nepotřebovali komplikovanou produkci ani efektní image. Jejich nejsilnějšími nástroji jsou dvě kytary, dva hlasy a výrazný příběh. Právě jednoduchost jejich písní umožňuje, aby fungovaly i mimo původní dobu.