Dva singly, dvanáct týdnů v žebříčku a začátek jedné z největších kapel světa

27. 2. 2026

Rok 1967. V londýnských klubech se mísí kouř, party světla a zvuk, jaký předtím nikdo neslyšel. A doprostřed toho všeho vstupuje parta studentů s písní o zloději spodního prádla a mění historii britské hudby.

První otisk v UK hitparádě

Pink Floyd poprvé pronikli do oficiálních britských žebříčků v dubnu 1967. Toho dne se v Official Singles Chart poprvé objevil singl Arnold Layne a nakonec se vyšplhal na 20. příčku. Šlo o debutový singl kapely, která jen pár dní předtím, 28. února 1967, podepsala smlouvu s EMI Records.

Arnold Layne měl ale jeden velký problém. BBC Radio London ho zakázalo kvůli textu popisujícímu zloděje spodního prádla. Paradoxně to kapele udělalo skvělou reklamu.

See Emily Play

Teprve druhý singl z Pink Floyd udělal skutečnou popkulturní senzaci. See Emily Play vstoupila do Official Singles Chart na 42. místě a vystoupala až na šestou příčku. V žebříčku se udržela celkem 12 týdnů.

O pár týdnů později kapela poprvé vystoupila v televizní show Top of the Pops.

UFO Club a londýnská psychedelická scéna

Teď je možná dobré ujasnit si, odkud Pink Floyd vlastně přišli. Kapela byla house bandem legendárního UFO Clubu, který se otevřel už v roce 1966 na Tottenham Court Road. Právě tady se psala estetika londýnské psychedelie. Blikající světla, improvizované „happeningy“ a hudba, která odmítala být jen v pozadí.

V Abbey Road Studios se Pink Floyd při nahrávání dokonce potkávali s The Beatles, kteří ve stejné době dokončovali Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band.

Když se britský pop rozsvítil

Rok 1967 byl v Británii přelomový. Hudba, světla a vizuální umění se slévaly do jednoho celku a poprvé vstupovaly do mainstreamu.

Stačily dvě písně a jeden rok, který změnil všechno.