Fotograf, který si svou cestu vydřel od nuly

5. 5. 2026

Fotograf, který dnes patří mezi nejznámější osobnosti české i světové fotografie, nezačínal v ateliéru, ale u dřezu. Robert Vano slaví narozeniny a jeho životní příběh je přesně ten typ, který stojí za připomenutí - bez pozlátka.

Od emigranta k módnímu světu

Vano odešel jako mladý muž do zahraničí, když emigroval přes Evropu až do Spojených států. V New Yorku začínal od úplného dna - myl nádobí, později pracoval jako kadeřník.

Právě práce v kadeřnictví ho postupně přivedla k módní scéně. Dostal se mezi lidi, kteří udávali směr tehdejšího světa módy a fotografie. Z asistenta se postupně stal fotografem, který pracoval pro prestižní časopisy a značky.

Fotograf, který si vytvořil vlastní rukopis

Vano je často spojován s fotografiemi mužského aktu, ale to je jen část jeho tvorby. Ve skutečnosti fotil široké spektrum témat - od módy přes portréty až po umělecké projekty.

Spolupracoval s řadou známých osobností a jeho práce se objevovala v mezinárodních magazínech. V době, kdy se fotografie rychle měnila, si dokázal udržet vlastní styl - černobílý, výrazný a vizuálně čistý.

Po návratu do Česka se usadil v Praze, kde pokračoval ve své tvorbě a začal ji více vystavovat. Jeho výstavy patří dlouhodobě mezi vyhledávané a jeho jméno má váhu i mimo fotografickou komunitu.

Upřímnost, humor a nadhled

Jedním z důvodů, proč je Vano tak oblíbený, není jen jeho práce, ale i jeho osobnost. Otevřeně mluví o životě, stárnutí i vlastních chybách.

Jeho vyprávění často balancuje mezi ironií a nadhledem. Typické je pro něj i to, že si ze sebe dokáže udělat legraci - ať už mluví o kariéře, nebo o vlastním životním stylu.

Zdravotní komplikace a návrat do formy

V poslední době se kolem jeho jména objevily spekulace o vážných zdravotních problémech. Sám Vano ale situaci popisuje s typickým odstupem.

Přiznal, že prodělal zdravotní komplikaci spojenou s cévami - konkrétně zúžení tepny, které se projevilo krátkodobou ztrátou zraku. Právě tento moment byl varováním, že je potřeba řešit zdravotní stav včas.

Následovala operace, která podle lékařů proběhla úspěšně. Sám Vano říká, že se cítí dobře a bez výrazných omezení. Typicky dodává, že se vlastně cítil dobře i předtím - a že nejhorší na tom všem byl spíš strach z vyšetření než samotný zákrok.

„Ještě tu budu strašit dlouho“

Jeho přístup ke zdraví i životu vystihuje jedna věta, kterou sám rád cituje - že tu podle lékařů „ještě bude strašit dlouho“.

Neřeší zbytečně věci dopředu, spíš bere život tak, jak přichází. Možná i proto působí i ve svém věku stále aktivně, s energií a chutí tvořit dál.

Fotograf, který zůstává svůj

Příběh Roberta Vana není o rychlém úspěchu. Je o postupné cestě, o schopnosti přizpůsobit se a zároveň si zachovat vlastní identitu.

Z emigranta, který začínal bez peněz a bez jazyka, se stal fotograf s mezinárodním přesahem. A i když se kolem něj občas objeví dramatické titulky, realita je mnohem jednodušší - pořád fotí, pořád má humor a pořád si drží odstup.

A to je možná jeho největší „životní úspěch“.