Jak Hubble objevil atmosféru vzdálené planety
Rok 2001 patří k těm, kdy se dějiny astronomie posunuly o celou éru dopředu. 26. listopadu toho roku Hubbleův vesmírný teleskop poprvé v historii zachytil atmosféru planety mimo naši Sluneční soustavu. Šlo o obří žhavý svět HD 209458b, tzv. „horkého Jupitera“, který obíhá hvězdu vzdálenou zhruba 150 světelných let.
Když planeta přecházela před svou hvězdou, část světla prošla skrz její atmosféru a Hubble díky spektroskopii zachytil výrazné absorpční čáry sodíku. Tenhle jemný, ale zcela jednoznačný signál potvrdil, že HD 209458b má skutečnou atmosféru a stal se prvním přímým důkazem svého druhu.
Do té doby jsme exoplanety sice objevovali, ale spíš jen jako „stíny“ nebo gravitační odchylky. Následovaly další objevy. V roce 2003 a 2004 se Hubbleu podařilo identifikovat u jiných exoplanet vodík, kyslík nebo uhlík.
Objev z roku 2001 tak odstartoval éru, ve které dnes běžně zkoumáme atmosféry světů vzdálených stovky či tisíce světelných let. Následující generace misí, Kepler, TESS a zejména James Webb Space Telescope, odhalila tisíce planet a umožnila systematicky hledat chemii ukrytou v jejich atmosférách. Díky postupům, které tehdy ověřil Hubble, umíme dnes pátrat po vodě, metanu, kyslíku a dalších možných biosignaturách.
První důkaz o existenci atmosféry mimo Sluneční soustavu se tak stal začátkem pátrání po živých světech a ukázal, že i na obrovskou dálku dokážeme číst jemné chemické otisky ve světle vzdálených hvězd.