Jak o sebe pečovali obyvatelé starověkého Říma?

29. 8. 2026

Když se řekne starověký Řím, většina lidí si vybaví gladiátory, císaře nebo monumentální stavby. Málokdo ale ví, že Římané věnovali velkou pozornost také svému vzhledu. Péče o tělo, upravené vlasy, čisté oblečení nebo příjemná vůně byly známkou kultivovanosti a společenského postavení.

Móda i hygiena byly součástí každodenního života a v mnoha ohledech by nás překvapilo, jak moderně Římané přemýšleli.

Oblečení prozradilo společenské postavení

Nejslavnějším římským oděvem byla bezpochyby tóga. Ve skutečnosti ji ale nenosil každý.

Tóga byla slavnostním oděvem svobodných římských občanů a oblékala se při významných příležitostech, veřejných vystoupeních nebo návštěvách úřadů. Byla vyrobena z velkého kusu vlněné látky a její správné uvázání nebylo vůbec jednoduché.

V běžném životě většina mužů nosila pohodlnější tuniku, která sahala ke kolenům. Ženy oblékaly dlouhé tuniky doplněné svrchním oděvem zvaným stola, jenž symbolizoval vdanou římskou ženu.

Barvy nebyly jen otázkou vkusu

Barva oblečení často vyjadřovala společenské postavení.

Obyčejní lidé nosili převážně přírodní odstíny vlny, zatímco bohatší vrstvy si mohly dovolit pestře barvené látky.

Nejcennější byla purpurová barva získávaná z mořských plžů. Její výroba byla mimořádně nákladná, a proto si ji mohli dovolit pouze nejbohatší občané. Široký purpurový pruh na oděvu byl například symbolem vysokých státních úředníků nebo senátorů.

Sandály pro každou příležitost

Římané nosili nejčastěji kožené sandály, které se lišily podle povolání i společenského postavení.

Vojáci měli pevnou obuv zvanou caligae, vybavenou silnou podrážkou a železnými hřeby. Naopak doma lidé často chodili v lehkých přezůvkách nebo úplně bosí.

Parfémy byly symbolem luxusu

Římané milovali vůně.

Používali oleje s příměsí růží, levandule, myrhy, skořice nebo kadidla. Parfémovali nejen tělo, ale také vlasy, oděvy nebo místnosti.

Nejvzácnější vonné látky se dovážely z Egypta, Arábie nebo Indie a patřily mezi luxusní zboží.

Líčili se muži i ženy

Kosmetika nebyla výhradně ženskou záležitostí.

Ženy si zesvětlovaly pleť pudry z křídy nebo jemně mletého olova, které tehdy považovaly za znak krásy. Tváře zvýrazňovaly červenými pigmenty získanými z přírodních minerálů nebo rostlin.

Oči si malovaly tmavými linkami připomínajícími dnešní oční tužku a obočí zvýrazňovaly sazemi.

Také někteří muži pečovali o svůj vzhled. Udržovali upravené vousy, používali vonné oleje a dbali na čistotu oblečení.

Účes vypovídal o bohatství

Účesy byly skutečným módním trendem.

Římské ženy si nechávaly vytvářet složité drdoly, copánky nebo kudrliny. Bohaté Římanky zaměstnávaly otrokyně specializované pouze na úpravu vlasů.

Velkou oblibu měly také paruky a příčesky. Světlé vlasy byly považovány za atraktivní, proto si některé ženy vlasy zesvětlovaly nebo nosily paruky vyrobené z vlasů dovezených ze severní Evropy.

Mužská móda byla střídmější. V období republiky byly oblíbené plnovousy, později se však rozšířilo hladce oholené tváře, které se staly symbolem elegance.

Šperky byly známkou postavení

Bohatší obyvatelé nosili zlaté prsteny, náhrdelníky, náramky, náušnice nebo zdobené brože.

Oblíbené byly drahé kameny, perly i jemně opracované sklo. Šperky nesloužily jen jako ozdoba, ale také jako ukázka společenského postavení a majetku.

Co bylo považováno za krásné?

Ideál krásy se od dnešního lišil jen částečně.

U žen byla ceněna světlá a hladká pleť, upravené vlasy, jemné rysy a elegantní držení těla. Muži měli působit zdravě, upraveně a fyzicky zdatně.

Stejně důležitá jako samotná krása byla i čistota, dobré vychování a schopnost vystupovat důstojně.

Mnohé z jejich zvyků přetrvaly dodnes

Přestože od pádu římské říše uplynulo více než patnáct století, řada tehdejších návyků přetrvala. Každodenní hygiena, používání parfémů, péče o vlasy nebo zájem o módu jsou běžnou součástí života i dnes.

Římané dobře věděli, že upravený vzhled není jen otázkou krásy. Byl také výrazem úcty k sobě samému i k lidem kolem. A právě v tom se jejich pohled na péči o tělo od toho našeho vlastně příliš neliší.