Jak se zrodilo pražské okno do vesmíru?
.webp?ts=)
Bylo 24. června 1928, den letního slunovratu, a Petřín se probouzel do slavnostní atmosféry. Praha totiž právě dostávala své nové „okno do vesmíru“ – Štefánikovu hvězdárnu. Malebný vrch s výhledem na město se proměnil v místo, kde se sny o hvězdách stávaly skutečností.
Slavnostní otevření bylo vyvrcholením desetiletého úsilí České astronomické společnosti. Tehdy se sešlo 60 jejích členů, někteří přicestovali až z venkova – lanovkou, pěšky, ale hlavně s nadšením.
Hvězdárna nesla od počátku silnou symboliku – nejen jménem generála M. R. Štefánika, který byl původně astronomem, ale také svou architekturou. Architekt Vojtěch Veselík navrhl stavbu v kombinaci novorenesanční elegance s gotickými prvky. Budova v červenobílých barvách s výrazným nápisem „Lidová hvězdárna Štefánikova“ vypadala jako malý astronomický zámek, ze kterého můžete koukat přímo do nebe.
První slavnostní den nabídl návštěvníkům nejen prohlídku vkusně uspořádaného sálu a unikátní lustr ve tvaru Saturnu, ale i fotografie z observatoří z celého světa. K večeru, za jasné oblohy, přišlo na řadu první pozorování hvězd přes teleskop. I my češi jsme si tak mohli sáhnout na vesmír.
V roce 1953 byla přeměněna na kulturně-výchovnou instituci hlavního města Prahy a její jméno bylo definitivně spojeno se Štefánikem. Dnes sem míří školy, rodiny, turisté i nadšenci, pořádají se tu kurzy, přednášky, a promítají filmy o vesmíru. Téměř sto let od otevření stále připomíná, jak silná je lidská touha dostat se blíž ke hvězdám.