Jaký příběh se skrývá za nejpodivnější ozdobou Prahy?

29. 5. 2025

Když se řekne Žižkovská věž, většina lidí si hned vybaví její ikonickou siluetu... a samozřejmě ta mimina. Lezou po ní jakoby nic, a přitom ve spoustě z nás vzbuzují fascinaci i divný pocit v břiše. Sochy batolat od Davida Černého tam poprvé přilezly přesně 29. května 2000 a od té doby se staly neoddělitelnou součástí pražského výhledu.

Zajímavostí je, že tahle mimina původně ani nebyla určená pro Prahu. Černý je vytvořil jako instalaci pro budovu Muzea moderního umění v Chicagu. Poté se objevila v různých částech světa, ale největší slávu jim bez debat přineslo právě umístění na Žižkovské věži – a to v rámci projektu Praha – Evropské město kultury 2000.

Instalace byla tehdy dočasná, po šesti měsících byla mimina sundána. Jenže veřejnost si je zamilovala – a tak se v říjnu 2001 vrátila zpátky. A vypadá to, že už natrvalo. S jedinou výjimkou: od října 2017 byla opět sundaná, oficiálně kvůli údržbě. Nakonec ale vznikla zcela nová, odolnější verze miminek, která byla znovu připevněna v dubnu 2019.

Působí trochu jako z jiného světa. Z dálky působí roztomile, skoro hravě. Jenže když se k nim člověk dostane blíž – třeba na Kampě, kde některé sochy stojí volně na trávníku – zjistí, že mají tváře deformované do čárových kódů. A to už tak roztomilé není.

Žižkovská věž bez miminek už prostě není ono. Staly se symbolem, bizarním uměleckým výstřelkem, který ale dokonale zapadá do eklektické tváře Prahy.