Jeden sežraný klobouk, osmdesát tři repríz a nadčasový příběh

27. 2. 2026

27. února 1934 uvedlo pražské Osvobozené divadlo hru Slaměný klobouk v úpravě autorské dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich. Od premiéry dnes uplynulo 92 let. 

Inscenace vycházela z komedie Un chapeau de paille d’Italie francouzského dramatika Eugène Labiche z roku 1851. Režie se ujal Jindřich Honzl. Výpravu a kostýmy vytvořil Bedřich Feuerstein, choreografii Joe Jenčík a hra se tehdy dočkala 83 repríz.

Hudební spolupráce s Jaroslavem Ježkem

Hudbu k inscenaci složil Jaroslav Ježek, který s Voskovcem a Werichem dlouhodobě spolupracoval. V repertoáru dvojice Voskovec–Werich patří Slaměný klobouk mezi několik titulů převzatých z cizí předlohy. Sahali po nich hlavně tehdy, když potřebovali rychle uvést novinku a zároveň si připravovali vlastní původní hru. 

Francouzská fraška

Příběh se odehrává v Paříži roku 1900. Bonviván Fadinard je na mizině, a proto se rozhodne zachránit sňatkem s bohatou, ale naivní Helenkou. V den svatby se ještě tajně setká se svou milenkou v lesíku.

Jenže jeho kůň tam omylem sežere slaměný klobouk jiné ženy, Louisy, která je na místě se svým milencem, poručíkem Emilem. Louisa se nemůže vrátit domů bez klobouku, protože by ji prozradil žárlivý manžel. Emil proto donutí Fadinarda, aby okamžitě sehnal stejný klobouk.

Rozjíždí se kolotoč záměn a nedorozumění.

Hudební stopa a dnešní optika

V průběhu děje zazní třeba Secesní valčík, La-la-la, Vyznání lásky nebo Tři doby země evropské.

Slaměný klobouk je pro dnešního diváka zajímavý hlavně tím, jak je nadčasový. Přestože se odehrává před více než sto lety, řeší situace, kterým rozumíme i dnes.