Kdo stál za volebním právem žen u nás a ve světě

26. 8. 2025

Dnes je pro nás samozřejmé, že ženy chodí k volbám. Ale cesta k tomu byla dlouhá, plná demonstrací, odvahy a někdy až radikálních činů. Pojďme si připomenout, jak se ženské volební právo rodilo ve světě i u nás. Právě 26. srpna roku 1920 získaly ženy v Americe volební právo.

Organizovaný boj za volební právo žen odstartoval už v polovině 19. století. V roce 1848 se v Seneca Falls v USA konalo první shromáždění. O pár desetiletí později vznikla National American Woman Suffrage Association. Ta tlačila na schválení ústavního dodatku o volebním právu žen. První stát, který to odhlasoval, byl Wyoming. A to už v roce 1889.

Nový Zéland byl v roce 1893 první zemí na světě, která dala ženám volební právo. Krátce po něm následovala Austrálie a v Evropě pak Finsko, Norsko a Dánsko.

Ve Velké Británii se situace zlomila na začátku 20. století. V roce 1903 vznikla radikální organizace Women’s Social and Political Union. Její členky, známé sufražetky, se nebály ani militantních akcí. Trénovaly bojové umění bartitsu, vytvářely ochranky, připoutávaly se k zábradlí a podnikaly pumové útoky.

V roce 1918 získaly britské ženy částečné volební právo. Pro ženy nad 30 let. Úplnou rovnost s muži dostaly až v roce 1928, kdy volební věk snížili na 21 let.

Velkým impulzem byla první světová válka. Ženy převzaly mužské práce, staly se samostatnými a společnost musela uznat jejich význam. U nás se o ženská práva nejvíc zasloužily Františka Plamínková a Alice Masaryková. Už v roce 1912 se do českého sněmu dostala první žena, Božena Viková-Kunětická. A první starostkou v Československu byla Anna Matoušková ve Vědomicích už v roce 1919.

Zajímavé je, že část žen mohla volit už od roku 1873,  pokud ovšem vlastnily velkostatek. Jenže za ně hlasoval zástupce, takže to nebyla úplná svoboda. Po roce 1945 se přidaly další velké země. Itálie, Francie a Japonsko. V Jižní Americe sehrála velkou roli Eva Perónová, která prosadila volební právo žen v Argentině.

Některé státy uznaly volební právo žen teprve nedávno. Úplně poslední byla Saúdská Arábie. Ženy tam mohly poprvé volit v prosinci 2015, ale jen do místních rad. Parlament v zemi volit nejde vůbec, protože jeho členy jmenuje král.

To, co dnes bereme jako samozřejmost, bylo výsledkem dlouhého boje, protestů i odvahy konkrétních žen. Ať už šlo o sufražetky v Londýně, bojovnice v USA, nebo Františku Plamínkovou u nás, díky nim mají ženy dnes stejné hlasovací právo jako muži.