Když o sebe zase cinkly sklenice

5. 12. 2025

Před 92 lety, 5. prosince 1933, oficiálně skončila celonárodní prohibice alkoholu ve Spojených státech Amerických. Prezident Franklin D. Roosevelt vzápětí prohlásil: „Myslím, že by to chtělo lidé oslavit pivem.“ V ulicích New Yorku, Chicaga i San Franciska se ihned začaly otevírat bary a pivovary spouštěly výrobu.

Prohibice začala 17. ledna 1920, kdy vstoupil v platnost 18. dodatek (přijatý 1919) spolu s Volsteadovým zákonem. Alkohol bylo zakázáno vyrábět, prodávat i převážet – výjimky platily jen pro lékařské, náboženské a průmyslové účely. Cílem bylo snížit kriminalitu, domácí násilí a chudobu a naopak zvýšit produktivitu práce. Hnutí za střídmost, podporované církvemi, ženskými organizacemi i průmyslníky jako Henry Ford, slibovalo „suchou“ Ameriku jako morálnější a zdravější společnost.

Výsledek byl ovšem přesně opačný. Spotřeba alkoholu sice v prvních letech klesla o 30–50 %, ale brzy se na předprohibiční úroveň zase vrátila – jenže přes ilegální kanály. Vznikly tisíce „speakeasy barů“ (jen v New Yorku jich bylo až 32 000), pašeráctví přes kanadskou a mexickou hranici vzkvétalo a mafie jako Al Caponeho gang v Chicagu vydělala miliardy (a to ještě v tehdejších cenách). Na otravu špatným domácím alkoholem ročně zemřelo několik tisíc lidí, korupce policie a úřadů dosáhla nebývalých rozměrů. Federální vláda navíc přišla o obrovské daňové příjmy z alkoholu – v roce 1919 to bylo 500 milionů dolarů ročně.

Ekonomická krize po krachu v roce 1929 pak dala prohibici definitivní ránu: stát zoufale potřeboval nové daně a miliony nezaměstnaných viděly v legálním pivu a lihovarech nová pracovní místa. 21. dodatek, přijatý Kongresem už v únoru 1933, vrátil regulaci alkoholu na úroveň jednotlivých států (některé oblasti zůstaly „suché“ ještě desítky let).

Prohibice tak jednoznačně selhala ve všech hlavních cílech: alkohol se nepodařilo vymýtit, kriminalita a korupce naopak explodovaly a společnost se rozdělila ještě víc. Ukázala, že zákaz oblíbené látky bez široké společenské podpory vede spíš k černému trhu než k morální obrodě – lekce, kterou si později vzaly i jiné země při regulaci drog nebo hazardu. 5. prosinec 1933 tak nebyl jen konec „ušlechtilého experimentu“, ale i důkaz, že některé věci se zakázat nedají.