Kubánská raketová krize

22. 10. 2025

22. října 1962, přesně před 63 lety, oznámil prezident Spojených států John F. Kennedy v televizním projevu k národu rozhodnutí o zahájení námořní blokády Kuby. Tento krok, označený jako „karanténa“, měl zabránit dalším dodávkám sovětských jaderných raket na ostrov, kde už některé byly instalovány.

Byl to vrchol Studené války a hrozil, že jí změní ve válku pořádně horkou - jadernou. Kubánská raketová krize trvala od 16. do 28. října 1962 a je považována za nejnebezpečnější moment mezinárodního napětí 20. století.

Historický kontext krize sahá do roku 1959, kdy revoluce Fidela Castra svrhla diktátora Batistu a nastolila komunistický režim na Kubě. USA se obávaly šíření sovětského vlivu v Latinské Americe, což vedlo k neúspěšné invazi v Zátoce sviní v roce 1961. Sovětský vůdce Nikita Chruščov na to reagoval tajným rozmístěním balistických raket středního doletu na Kubě, které mohly zasáhnout většinu území USA.

Americké zpravodajské služby objevily tyto instalace 14. října 1962 díky špionážním letům U-2. Kennedyho administrativa v tu chvíli čelila dilematu: letecký útok by mohl vyvolat válku, zatímco nečinnost by citelně oslabila mezinárodní postavení USA.

Po intenzivních jednáních v ExComu (Executive Committee of the National Security Council) se Kennedy rozhodl pro námořní blokádu místo plného útoku. 22. října v 19:00 východního času promluvil k americkému lidu a vysvětlil situaci: „Bude to přísně vynucená karanténa všech ofenzivních zbraní směřujících na Kubu.“ Blokáda zahrnovala asi 180 lodí a 90 letadel, které tvořily oblouk 500 námořních mil od Kuby. Sovětské lodě s raketami se blížily, což vytvořilo dramatické napětí – svět čekal na možnou konfrontaci.

Krize vrcholila 27. října, kdy byl sestřelen americký U-2 nad Kubou a sovětské ponorky téměř odpálily torpéda. Tajné jednání však přineslo řešení: Chruščov souhlasil se stažením raket výměnou za slib USA, že nezaútočí na Kubu, a tajné stažení amerických raket z Turecka. Dne 28. října byla krize ukončena a jaderný konflikt byl zažehnán.

Důsledky krize byly zásadní: Zlepšila se komunikace mezi supervelmocemi (například byla instalována „horká linka“ mezi Washingtonem a Moskvou) a byla posílena kontrola zbrojení. Kubánská krize ukázala hranice jaderného zastrašování a stala se lekcí pro budoucí diplomacii. Svět byl tenhdy blízko katastrofě, ale rozumný dialog jí dokázal zabránit. Kéž by podobně rozumné debaty zvládli vést i dnešní světoví lídři.