Měla bomba na Staroměstském náměstí zabránit svobodným volbám?

2. 6. 2025

V sobotu 2. června 1990, krátce po čtvrté hodině odpolední, se centrem Prahy ozvala exploze. Otřásla nejen Staroměstským náměstím, ale i celou zemí. U pomníku mistra Jana Husa vybuchla trubková bomba, která zranila osmnáct lidí – mezi nimi i děti a německou turistku, která přišla o oko.

Výbuch zasáhl Prahu necelý půlrok po sametové revoluci. Praha tak byla svědkem prvního teroristického útoku v novodobé historii Československa.

Jak k útoku došlo

Nálož byla ukrytá v běžné sportovní tašce, položené přímo na podstavec Husova pomníku. Šlo o pečlivě připravenou trubkovou bombu – naplněnou střelným prachem a kovovými fragmenty. Spuštěna byla časovým mechanismem, kterým byl obyčejný plastový budík. Výbuch přišel znenadání a bez varování – uprostřed dne, kdy bylo náměstí plné lidí.

Vyšetřování bez rozuzlení

Policie sestavila vyšetřovací tým o třiceti lidech. Sbírali výpovědi svědků, fotografie, videa... Jenže záznam rozhodujícího okamžiku – kdy pachatel pokládá tašku s bombou – chyběl. 

Oficiální vyšetřování nikdy nepřineslo konkrétní výsledek. Veřejnost a média se ale v následujících letech pokoušely najít odpověď na otázku, kdo za tím mohl být. Útok přišel jen pár dní před prvními svobodnými volbami po pádu komunistického režimu. Spekulovalo se, že šlo o snahu narušit křehkou atmosféru naděje, destabilizovat situaci a zasít strach. V podezření se tehdy ocitli i příslušníci bývalé Státní bezpečnosti nebo jednotlivci loajální k předchozímu režimu.

Zásadní roli v celé záhadě hraje podobnost s výbuchem u Hostivařské přehrady, ke kterému došlo přesně dva měsíce po útoku na Staromáku – 2. srpna 1990. I tam šlo o trubkovou bombu, a přestože nikoho nezranila, odborníci zjistili, že obě nálože byly vyrobeny ze stejného kusu ocelové trubky. Ani tento druhý případ však nebyl nikdy objasněn.

Důsledky a otazníky

Útok z června 1990 byl prvním teroristickým činem v zemi po pádu komunistického režimu. Společnost, plná očekávání, tehdy čelila tvrdé realitě – že nová svoboda nemusí být jen radostná. Vyšetřovatelé tehdy sáhli i po neobvyklých metodách – včetně spolupráce se senzibily. Zůstaly ale jen stopy: ocelová trubka, střelný prach, kovové fragmenty, plastový budík. A ticho, které po výbuchu zůstalo.

Naštěstí se ale v dalších letech nepotvrdilo, že by se nově svobodné Československo stalo častým terčem takovéhoto bezúčelného násilí. Útoků na nevinnou civilní společnost je u nás dodnes velmi málo, Česko dnes patří v tomto směru dokonce k nejbezpečnějším zemím na světě. Tuto nadějnou statistiku nám bohužel narušil tragický zbabělý útok vyšinutého střelce na pražské Filosofické fakultě, který se odehrál v prosinci 2023.