Nástroj, který rozezní hospodu i koncertní sál. Jak vznikla a proč si získala celý svět?
Stačí několik tónů a mnoha lidem se vybaví lidová muzika, horské chaty nebo staré české filmy. Harmonika patří k nástrojům, které mají nezaměnitelný zvuk a své místo si našly v lidové hudbě, dechovce, šansonu, tangu i moderním popu.
Přestože je často spojována především s venkovskými zábavami, její možnosti jsou mnohem širší.
Mladší, než si většina lidí myslí
Na rozdíl od houslí nebo flétny nemá harmonika tisíciletou historii.
První nástroje využívající kovové jazýčky vznikly na začátku 19. století. Za předchůdce dnešní harmoniky je považován nástroj, který si v roce 1829 nechal patentovat vídeňský výrobce Cyrill Demian.
Právě tehdy vznikl nástroj, který dokázal jedním stiskem tlačítka zahrát celý akord. Odtud pochází i název harmonika - od slova harmonie.
Během několika desetiletí se rozšířila po celé Evropě a později i do Ameriky.
Jak harmonika vlastně hraje?
Na první pohled působí složitě, její princip je ale překvapivě jednoduchý.
Uvnitř nástroje se nacházejí tenké kovové jazýčky. Když hráč roztahuje nebo stlačuje měch a současně stiskne klávesu či knoflík, proudící vzduch rozkmitá příslušný jazýček.
Právě jeho vibrace vytvářejí charakteristický zvuk harmoniky.
Měch tak funguje jako plíce celého nástroje.
Klávesy nebo knoflíky?
Existují dva základní typy harmonik.
Akordeon má na pravé straně klaviaturu podobnou klavíru, zatímco knoflíková harmonika používá řady tlačítek.
Oba nástroje fungují na stejném principu, liší se především způsobem ovládání a rozložením tónů.
V České republice se můžeme setkat také s heligonkou, která je oblíbená zejména v lidové hudbě.
Jedna ruka hraje melodii, druhá doprovod
Hra na harmoniku vyžaduje dobrou koordinaci.
Pravá ruka obvykle hraje melodii, zatímco levá obstarává basové tóny a akordy. Do toho hráč neustále ovládá měch, který rozhoduje o hlasitosti, délce tónů i celkovém výrazu.
Na rozdíl od klavíru tedy nestačí jen mačkat klávesy. Důležitou součástí hry je také práce s prouděním vzduchu.
Nástroj téměř pro každou hudbu
Mnoho lidí si harmoniku spojuje hlavně s dechovkou.
Ve skutečnosti ji ale uslyšíte v celé řadě hudebních stylů.
Je neodmyslitelnou součástí francouzského šansonu, argentinského tanga, irské lidové hudby, balkánských melodií i mexické hudby. Své místo má také v jazzu, rocku nebo folku.
Právě její schopnost zahrát melodii i doprovod zároveň z ní dělá velmi univerzální nástroj.
Může se na ni naučit každý?
Harmonika bývá považována za náročnější nástroj než například klávesy.
Začátečník se musí naučit správnou práci s měchem, koordinaci obou rukou i orientaci na klaviatuře nebo knoflících.
Na druhou stranu první jednoduché lidové písničky zvládne většina lidí už po několika týdnech pravidelného cvičení.
Důležitější než hudební talent je trpělivost a pravidelnost.
Zvuk, který nestárne
Harmonika si během téměř dvou set let získala miliony příznivců po celém světě.
Přestože se hudba neustále mění, její charakteristický zvuk zůstává snadno rozpoznatelný. Dokáže znít slavnostně, nostalgicky, romanticky i energicky.
Možná právě proto si harmonika dodnes nachází místo nejen v lidové hudbě, ale i na koncertních pódiích, festivalech a v moderních nahrávkách.