Od Semaforu až po Svobodnou Evropu

2. 7. 2025

Narodila se v Praze, ale její kořeny byly doslova mezinárodní. Tatínek Jiří bojoval za války v britské armádě, maminka Markéta pocházela z Vídně a poznali se v Palestině. Vzali se v Jeruzalémě a po válce se vrátili do Československa. Víte o koho jde?

U Yvonne Přenosilové doma se mluvilo česky, německy i anglicky. Jako malá se věnovala baletu a v patnácti se přihlásila do konkurzu v divadle Semafor (ze kterého Miloš Forman natočil slavný Konkurs), a i když ji s mexickou písničkou La Malagueña nepřijali, všiml si jí skladatel Karel Mareš. Měl cit na zajímavé hlasy – objevil třeba Karla Gotta nebo Evu Olmerovou – a dal Yvonne šanci.

Začala zpívat se skupinou Olympic v představení Ondráš v Semaforu. V roce 1964 jí bylo teprve šestnáct a nahrála píseň Roň slzy – českou verzi hitu I'm Sorry. Kritici nad ní ohrnovali nos, ale posluchači si ji zamilovali. Z písně se stal hit. Yvonne dál vystupovala v Semaforu, zpívala domácí písně i cover verze zahraničních hitů.

V roce 1965 dostala pozvání do Londýna. Zpívala v rozhlase, vystoupila v televizi a nazpívala singl pro britskou společnost PYE. Aranžoval ji Tony Hatch – ten, co napsal Downtown. Deska ale zapadla a sláva se nekonala. Po návratu domů zpívala dál, tentokrát v novém divadle Apollo. Procestovala půlku Evropy, ve Zlatém slavíku skončila několikrát v první desítce.

Pak přišel rok 1968. Podepsala petici Dva tisíce slov a krátce nato se rozhodla odejít – přes Rakousko a Itálii do Anglie, později do Mnichova, kde žili její rodiče. Zkusila to jako zpěvačka pod jménem Yvonne Silova, vydala tři singly, ale neuspěla. A tak začala úplně novou životní etapu – pracovala jako pozemní letuška u British Airways. Právě tam potkala svého budoucího muže – cestoval jako pasažér. Jmenoval se Andreas von Schuckmann, byl advokát a měl šlechtický titul. Vzali se v roce 1978, o rok později se jim narodil syn Max.

Manželství ale nevydrželo a v roce 1985 se rozvedli. Yvonne psala hudební pořady pro Svobodnou Evropu, brzy je i moderovala. Hojně spolupracovala s Karlem Krylem a v roce 1994 se natrvalo vrátila do Prahy. Pokračovala v rádiu, zpívala, vystupovala v muzikálech a měla vlastní pořad Sklípek na Country Radiu.

Zemřela 11. září 2023 v pražské nemocnici Královské Vinohrady. Na své přání byla pohřbena na Novém židovském hřbitově.