Proč máme tendenci schovávat věci, které už nepotřebujeme

14. 4. 2025

Otevřete šuplík a je tam starý mobil, který se už dávno nezapne, klíčenka z dovolené, na kterou si skoro nepamatujete, prázdná krabička od parfému, co už ani neexistuje... A nic z toho nemáte to srdce to vyhodit. Říkáte si „co kdyby se ještě hodilo“? Nalejme si čistého vína. Spíš ne. Proč vlastně ale máme tendence věci hromadit? Pojďme se na to podívat.

Věci totiž nejsou jen věci. Nesou v sobě část nás samotných a samozřejmě vzpomínky. Schováváme je, protože v nich je verze nás, která už možná neexistuje, ale pořád nám chybí. Některé věci držíme, protože protože pustit je by znamenalo připustit, že už je to fakt pryč.

„Ještě se může hodit“

A pak je tu ten praktický důvod. Nebo aspoň tak mu říkáme.
„Tohle si nechám, co kdyby…“
…se mi vrátila ta velikost.
…se zase nosily zvonáče.
…se to hodilo někomu jinému.

Schovávání je totiž i obrana. Mít věci je mít kontrolu. Mít „něco“. I když už dávno nepotřebujeme právě tohle.

Zbytečnosti zatěžují víc než pomáhají

Každé „možná jednou“ zabírá místo v šuplíku i v hlavě a když je až moc minulosti kolem, těžko se žije v přítomnosti. A přitom když se s něčím rozloučíme vědomě vznikne prostor. Ne prázdnota, ale prostor. Na nové věci, myšlenky, vztahy. Nebo prostě jen na klid.

Co s tím?

Rozhodně nemusíte hned vyházet všechno. Ale zkuste si projít některé svoje věci a zeptat se:

• Pomáhá mi to?

• Přináší mi to radost, nebo jen nostalgii?

• Držím to proto, že chci, nebo proto, že se bojím pustit?

A pokud je odpověď spíš o strachu… možná je čas pustit, aby mohlo přijít něco jiného. Protože to nejcennější stejně máme pořád s sebou a v sobě.