Proč se k Rybovce vracíme každý rok
Jen málokteré hudební dílo je v českém prostředí tak hluboce zakořeněné jako Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby. Tahle mše není jen hudbou, ale kulturním rituálem, který se už více než dvě století opakuje v kostelích, koncertních sálech i malých vesnických kaplích.
Jakub Jan Ryba, narozený roku 1765, byl především venkovský učitel v Rožmitále pod Třemšínem. Právě jeho každodenní kontakt s obyčejnými lidmi ho přivedl k myšlence, že latinské chrámové zpěvy na venkovské publikum jednoduše nefungují. Lidé nerozuměli textu, zpěv se jich nedotýkal a duchovní rozměr se ztrácel. Ryba proto udělal na svou dobu odvážný krok. Rozhodl se napsat vánoční mši česky, a to jak textem, tak hudbou.
Výsledkem byla Česká mše vánoční, kterou Ryba složil kompletně sám. Chtěl, aby lidé rozuměli tomu, co zpívají, a aby vánoční poselství nebylo vzdálené, ale lidské, blízké a radostné. Místo vznešené latiny vsadil na jazyk pastýřů, obyčejných lidí a každodenní zkušenosti.
Premiéra proběhla na Štědrý večer roku 1796 v kostele Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. Ryba tehdy seděl u varhan a sám doprovázel místní sbor.
Církevní autority tehdy k podobným novotám přistupovaly s nedůvěrou. Latina byla považována za jediný správný jazyk liturgie a česká mše působila na mnohé příliš lidově. Přesto si Rybovo dílo našlo cestu k posluchačům.
Česká mše vánoční tak dávno překročila rámec jednoho skladatele i jednoho století. Stala se symbolem českých Vánoc, důkazem, že velká hudba může vzniknout z prosté snahy porozumět lidem kolem sebe.