První československá družice na oběžné dráze

14. 11. 2025

Přesně před 47 lety se do dějin československé kosmonautiky zapsala významná událost. Na oběžnou dráhu Země se dostala první československá družice s názvem Magion 1, která se oddělila od sovětské mateřské družice Interkosmos 18. Tento okamžik symbolizoval nejen technický úspěch, ale i mezinárodní spolupráci v rámci socialistického bloku během studené války.

Historie Magionu 1 sahá do 70. let 20. století, kdy Československo aktivně participovalo na programu Interkosmos, který Sovětský svaz vytvořil pro společný vesmírný výzkum s východoevropskými státy. Myšlenka na vlastní družici vzešla z Ústavu fyziky atmosféry Československé akademie věd (nyní Akademie věd ČR) v Praze na Spořilově. Konstruktéři navrhli malý subsatelit o hmotnosti pouhých 15 kilogramů, který měl studovat magnetosféru a ionosféru Země – odtud i název Magion, zkratka z "magnetosféra" a "ionosféra".

Vývoj družice byl výzvou. V té době Československo nemělo vlastní raketové technologie, proto spolupracovalo se Sovětským svazem. Magion 1 byl navržen jako pasivní jednotka, vybavená senzory pro měření elektrických a magnetických polí, plazmových vln a částic v horních vrstvách atmosféry. Jeho konstrukce zahrnovala magnetickou stabilizaci, což zajišťovalo orientaci v prostoru bez složitých motorů. Družice měla tvar hranolu s rozměry přibližně 30 x 30 x 30 cm a byla napájena solárními panely.

Start proběhl 24. října 1978 z kosmodromu Pleseck v Sovětském svazu, pomocí nosné rakety Kosmos-3M. Spolu s Interkosmosem 18 byla družice Magion 1 vynesena na eliptickou oběžnou dráhu s perigeem kolem 400 km a apogeem až 760 km, s inklinací 83 stupňů. Po třech týdnech testů, 14. listopadu, došlo k oddělení: Magion 1 se odpoutal od mateřské družice a zahájil samostatný let. Tento manévr umožnil srovnávací měření dat z dvou bodů v prostoru, což bylo klíčové pro studium prostorových struktur v magnetosféře.

Během své mise, která trvala až do 11. září 1981, kdy sonda shořela v atmosféře, poskytl Magion 1 cenná data o nízkofrekvenčních elektromagnetických jevech, plazmových vlnách a interakcích mezi slunečním větrem a zemskou magnetosférou. Tyto informace přispěly k lepšímu porozumění kosmického počasí a jeho vlivu na technologie na Zemi, jako jsou komunikace nebo navigace. Navzdory omezeným zdrojům se českoslovenští vědci dokázali prosadit v mezinárodním kontextu, kde dominovaly velmoci jako SSSR a USA.

Úspěch Magionu 1 otevřel dveře dalším projektům. Následovaly družice Magion 2 až 5, které rozšířily výzkum až do 90. let. Magion 4 a 5 byly součástí programu Interball, spolupráce s Ruskem, Francií a dalšími zeměmi. Dědictví Magionu žije dál v současné české kosmonautice: dnes se Česko podílí na misích Evropské vesmírné agentury (ESA), jako je Solar Orbiter nebo JUICE, a domácí firmy vyvíjejí komponenty pro satelity.