Roste Mandragora i v Texasu?
.webp)
V našem éteru i dnes zazněla píseň Heleny Vondráčkové Kvítek Mandragory. Nazpívala jí v roce 1972 s textem Zdeňka Rytíře a vzniknul i černobílý videoklip, ve kterém se tehdy pětadvacetiletá zpěvačka prochází ulicemi polské Vratislavi a postupně se kolem ní tvoří hlouček zvědavců.
Originál písničky je ale ještě starší. O rok dříve ho nazpíval britský zpěvák Tony Christie a místo vaření silného čaje z jedovatého pekřínu, používaného ve středověku jako sedativum, zpívá o cestě do texaského Amarilla, kde na něj čeká jeho milá Mary. Trochu zvláštní, od kluka z Conisbroughu v anglickém jižním Yorkshiru, ne?
Bude to tím, že autorem není on, ale jiný kluk, tentokrát z Brooklynu – Neil Sedaka. A pomáhal mu ještě Howard Greenfield. Je ale pravda, že Christie v Anglii písničku nazpíval dokonce ještě dřív, než sám autor – a taky s ní měl větší úspěch. Na britském žebříčku se sice vyšplhala jen na 18. místo, ale v kontinentální Evropě, zejména ve Španělsku a v Německu, se z ní stal skutečný hit a vystřelil až na první příčku lokálních hitparád.
Sedaka nahrál píseň až v roce 1977, těsně se s ní nedostal do první čtyřicítky amerického žebříčku, ale Is this the way to Amarillo se nakonec prosadila jako stálice tzv. easy listening radiostanic, které hrají pohodovou muziku – a to jak v USA, tak v Kanadě. A perlička nakonec: v původním textu se zpívá o cestě do floridské Pensacoly, ale Sedaka nakonec prohlásil, že Amarillo zní při zpěvu líp.