Síla Modlitby pro Martu
.webp?ts=)
Srpen 1968. Do Československa vjíždějí sovětské tanky a naděje na svobodnější život se hroutí. A právě tehdy se zrodila píseň, která se stala symbolem odporu, víry a jednoty. Modlitba pro Martu.
23. srpna 1968, pouhé dva dny po invazi, ji nazpívala Marta Kubišová v improvizovaném studiu Československé televize. Byla to trochu náhoda, píseň byla původně jen součástí seriálu Píseň pro Rudolfa III., ale okolnosti ji proměnily v mnohem víc. Neoficiální hymnu národa.
Hudbu složil Jindřich Brabec, text napsal Petr Rada. Jeho slova byla pro lidi přesně tím, co potřebovali slyšet. Píseň se okamžitě šířila rozhlasem a lidé u ní plakali. Režimu se pochopitelně nelíbilo, jak nebezpečné poselství v sobě Modlitba nese. V roce 1970 tak byla Marta Kubišová vykázána z veřejného života a píseň zmizela z éteru. Na dlouhých 19 let.
Jenže úplně umlčet ji nedokázali. Nahrávky kolovaly tajně mezi lidmi, text se opisoval a přehrával doma na gramofonech a cívkových magneťácích. Pak přišel listopad 1989. Václavské náměstí plné lidí, davy volající po svobodě a Marta Kubišová, která po dvaceti letech zákazů vystupuje na balkoně Melantrichu. Zpívá s ní celé náměstí.
Dodnes z ní mrazí a dodnes je spojovaná s největšími okamžiky moderních českých dějin.