Velký den pro české polární výpravy
.webp?ts=)
„Jdu na sever... a už jdu na jih!“ Ano, slavnou Cimrmanovu hru Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem zná určitě většina z nás. Ale zatímco pánové Smoljak a Svěrák nechali českou výpravu dobýt Severní točnu už v roce 1909 a navíc jediný den před Američanem Pearym, ve skutečnosti se Češi na pól dostali mnohem později – až v devadesátých letech 20. století!
Když pomineme Františka Běhounka, českého vědce a polárníka, který v roce 1928 pólu sice dosáhl, ale pouze přeletem vzducholodí Italia, vedenou generálem Umbertem Nobilem, první Čech, který na pól došel pěšky, resp. na lyžích, byl Miroslav Jakeš. Stalo se tak 10. května 1993 a Jakeš byl tehdy součástí mezinárodní výpravy, která zahrnovala polárníky z různých zemí, včetně Ruska a Norska.
Tato expedice byla ovšem organizována jako komerční podnik a účastníci absolvovali část cesty na lyžích a část byli dopraveni vrtulníkem na posledních 100 km k pólu. Jakeš, původně chemik a vášnivý cestovatel, se na výpravu připravoval několik let, trénoval v Alpách a na Špicberkách, aby zvládl fyzickou i psychickou zátěž. I přes mezinárodní složení týmu byl jeho výkon průlomem pro českou polární historii.
Bez pomoci cizích národů
Dnes ale slavíme úspěch první ryze české polární výpravy, která v roce 1996 dosáhla severního pólu – a došla na ní poctivě celou trasou po zemi. Pro českou expedici to byl historický moment. Tým tvořili zkušení polárníci Miroslav Jakeš, Oldřich Bubák a Vilém Rudolf. Zvládli to zcela bez zahraniční podpory, přičemž expedice trvala několik týdnů a polárníci museli překonávat extrémní podmínky – teploty pod -40 °C, pohyblivé ledové kry, o nebezpečí setkání s ledními medvědy nemluvě. S sebou táhli těžké saně s vybavením a orientovali se pomocí sextantu a GPS, které tehdy nebylo tak přesné jako dnes. Jejich úspěch byl oslavou české vytrvalosti a touhy objevovat.
Jakeš a jeho kolegové inspirovali další generace českých polárníků, jako byl například Petr Horký, který později vedl výpravy na oba póly.