Z laboratoře až k apokalypse

6. 11. 2025

Poušť, beton, nejpřísnější tajemství. V roce 1944 se v americkém Hanfordu rozběhly jaderné reaktory, které měly z ničeho vyrobit něco, co v přírodě vůbec neexistuje. Plutonium. O rok později právě tenhle nově zrozený prvek explodoval nad japonským Nagasaki a ukončil druhou světovou válku za cenu desítek tisíc lidských životů. V tu chvíli začal jaderný věk.

Plutonium, chemický prvek s protonovým číslem 94, pojmenovaný po planetě Pluto, vzniklo uměle a to v laboratoři amerického vědce Glenna T. Seaborga. Ke konci roku 1940 začal jeho tým experimentovat s ostřelováním uranu částicemi, čímž vznikl prvek číslo 93, neptunium. Ten se následně přeměnil na prvek číslo 94, plutonium. Lidstvo tak poprvé vytvořilo nový prvek, který se přirozeně na Zemi nevyskytuje. 

V průběhu druhé světové války se Amerika pustila do obrovského tajného projektu s jediným cílem. Vyrobit atomovou bombu dřív než nacistické Německo. Projekt Manhattan spojil nejlepší vědce světa a právě plutonium v něm sehrálo klíčovou roli. Ukázalo se, že jeho izotop Pu-239 se dá štěpit podobně jako uran-235, ale lze ho vyrábět ve větším množství v jaderném reaktoru. Proto v roce 1943 vznikl v poušti u řeky Columbie gigantický komplex Hanford Engineer Works,  první průmyslová továrna na plutonium.

Dne 26. září 1944 se rozběhl první z tamních reaktorů, označený jako B Reactor. V následujících měsících probíhala separace plutonia z vyhořelého uranu a 2. února 1945 dorazila do laboratoře Los Alamos první zásilka několika desítek gramů nového kovu. Po letech teoretických úvah drželi vědci v rukou skutečné množství materiálu, z něhož se dala postavit bomba.

Plutonium však bylo nevyzpytatelné. Hrozilo, že se reakce rozběhne dřív, než se hmota vůbec spojí. Robert Oppenheimer a jeho tým proto přišli s revolučním řešením: implozní bombou. Kolem kovového jádra rozmístili výbušniny, které měly při odpalu stlačit plutonium do menšího objemu a tím vyvolat řetězovou reakci.

Test Trinity byl první jadernou explozí v dějinách lidstva. Věda právě překročila hranici, odkud už nebylo návratu.

O necelý měsíc později zamířily dvě atomové bomby na Japonsko. První, uranová Little Boy, dopadla na Hirošimu 6. srpna 1945. Druhá, plutoniová Fat Man, explodovala 9. srpna nad Nagasaki. Až osmdesát tisíc lidí zemřelo okamžitě, další desetitisíce podlehly následkům ozáření. Město lehlo popelem a svět poprvé viděl charakteristický hřibovitý mrak, který se stal symbolem atomového věku. Krátce poté Japonsko kapitulovalo.

Sovětský svaz otestoval v roce 1949 vlastní plutoniovou bombu a tím rozpoutal jaderné závody mezi velmocemi. Během studené války vzniklo tolik hlavic, že by dokázaly zničit planetu několikrát po sobě. V 80. letech jich bylo kolem 70 000, dnes jich sice zbývá „jen“ asi 12 000, ale i to by stačilo k apokalypse.

Příběh plutonia je plný paradoxů. Zrodilo se z čisté vědecké zvědavosti, ale okamžitě bylo použito ke zkáze. Vědci, kteří objev oslavovali, později sami usilovali o kontrolu jaderných zbraní. Jaderná energie měla být požehnáním, a v mnoha ohledech i je. Jenže stejná síla může v mžiku vymazat město z mapy.