Začátek konce informační izolace

30. 11. 2025

V roce 1988 přestal Sovětský svaz rušit vysílání Svobodné Evropy a o pouhé dva týdny později se odmlčely i československé rušičky. Událost, která tehdy proběhla vlastmě dost nenápadně, znamenala začátek konce desítek let trvajícího boje proti informacím „ze Západu“.

Komunistický režim v Československu ročně utrácel 70 až 90 milionů korun za provoz rušiček. Na tehdejší dobu šlo o mimořádnou sumu a všechno to jen proto, aby lidé neslyšeli zprávy z jiných zdrojů než z těch oficiálních. Rušily se stanice jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, BBC, Rádio Vatikán, Deutsche Welle a další. Rušičky běžely od 50. let až do konce 80. let, bez ohledu na to, kolik peněz padlo na jejich provoz a údržbu.

Od začátku 60. let se režim zaměřoval hlavně na Svobodnou Evropu. Středovlnné a krátkovlnné rušičky byly rozmístěné po celé republice, od Plzně přes Liberec až po Moravské Budějovice. Průlom přišel před Vánoci 1988. Sovětský svaz oficiálně požádal Československo, aby vypnulo rušičky namířené na sovětské území, protože blokovaly ruské vysílání Rádia Svoboda. Ještě tentýž den v 16:00 ztichly i uralské rušičky, aby lidé v SSSR mohli poslouchat české vysílání.

O dva týdny později následoval definitivní konec i u nás. Rušení zahraničního rozhlasu, které trvalo od roku 1951, skončilo. Mnohé rušičky byly později přeladěny na běžné vysílače, jiné prostě zmizely ze světa. Až tehdy se začal ve společnosti objevovat pocit, že informační izolace povoluje, i když do listopadu 1989 zbýval skoro rok.

Po 37 letech můžeme říct, že to byla jedna z prvních viditelných trhlin v systému, který si zakládal na tom, že občané slyší jen to, co je schválené.