Med jako jídlo bohů
V dávných dobách se med bral jako jídlo bohů, zdroj věčného mládí nebo dokonce nesmrtelnosti a včely byly posvátné. Med se vybíral už za doby kamenné. O tom svědčí i nalezená kresba ve španělské jeskyni.
Takovými průkopníky v jejich chovu byly ale staří Egypťané. Jako první udělali úl a z medu vyráběli nejrůznější masti a konzervovali jím jídlo i mumie. Ve starověkém římě bylo včelařství jako jedno z hlavních řemesel. V Indii zase věřili, že když budete pít elixír z mléka a medu, můžete žít klidně 500 let.
I v české historii se med objevuje. Třeba při výstupu praotce Čecha na horu říp. Už od 11. století české země med vyváželi a pravidelně se tu konaly medové trhy. Jedním z takových velkých úspěchů bylo i vydání patentu Marií terezií o ochraně včel. Zas tak daleko od pravdy naši předci nebyli. Med má spoustu léčivých a blahodárných účinků. Jedná se taky o přirozená sedativa, takže se doporučuje před spaním na špatnou pleť. Nebo na bodnutí třeba od komára.
V úlu panuje vždy řád a pořádek. Každý tam má svou funkci. Krmička, čistička, strážkyně nebo nosička, a to vždy podle věku. No a jedna královna. Česká republika je zemí s největším počtem včelařů v poměru k naší rozloze. Včely na zemi žijí už 80 milionů let a je jich asi 20000 druhů.
Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK