Bakeliťák slaví narozeniny!

7. 11. 2025

Bakelit, smraďoch, modrofuk, papírák, splašené trsátko, pryskiřičník pádivý, nebo prostě a jednoduše „Tráboš“. Lidové vozítko, které mělo postavit na kola východní Německo, potažmo i další státy socialistického bloku, se začalo vyrábět 7. listopadu 1957, tedy přesně před 68 lety.

Výroba byla zahájena ve Zwickau, které tehdy leželo v Německé demokratické republice (NDR), tedy východní, Sovětským svazem kontrolované části po válce rozděleného Německa. Nenápadný vůz, který se měl stát symbolem mobility „pro všechny“, se postupně proměnil v jeden z nejznámějších symbolů východní Evropy.

Město Zwickau mělo bohatou automobilovou tradici – právě zde vznikaly i předválečné vozy značek Horch a Audi. Po válce ale region spadl do sovětské okupační zóny a automobilový průmysl byl zestátněn. V padesátých letech vznikla potřeba vytvořit lidový vůz pro široké vrstvy obyvatelstva – dostupný, jednoduchý a úsporný.

První model, Trabant P50, měl dvouválcový dvoutaktní motor o objemu 500 cm³ a celkem pohlednou karoserii z nově vyvinutého materiálu Duroplast – směsi bavlněného odpadu a fenolové pryskyřice (takže ten pryskyřičník pádivý nebyl tak úplně mimo). Tento lehký, ale odolný plast se stal jedním z charakteristických znaků Trabantu. Auto bylo levné, snadno opravitelné a mělo spotřebu kolem 6 l/100 km – ideální pro tehdejší podmínky. Dvoutaktní motor potřeboval směs benzínu s olejem, aby se nezadíral a výsledkem byla namodralá obaka štiplavého olejového dýmu, provázející každé jeho zrychlení.

Trabant se brzy stal neodmyslitelnou součástí života východoněmeckých rodin. V 60. až 80. letech se vyráběly modely už značně ošklivější modely 600, 601 a ke konci jeho života i verze 1.1, která už měla čtyřtaktní čtyřválcový motor z Volkswagenu. Celkem se vyrobilo více než 3 miliony vozů, přičemž čekací doba na nového Trabanta mohla být "díky" socialistickému centrálnímu plánování někdy třeba i deset let!

Ačkoliv byl Trabant na Západě často terčem posměchu – kvůli hlučnému motoru, mizernému výkonu, kouřivosti i spartánské výbavě – po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se stal kultovním symbolem. Pro mnohé obyvatele bývalé NDR představoval svobodu, pohyb i vzpomínku na jednoduché časy.

Dnes je Trabant ceněn jako retro ikona. Jeho srazy přitahují fanoušky z celé Evropy a původní vozy se objevují i v muzeích designu či techniky. Výroba sice skončila v roce 1991, ale legenda z Duroplastu žije dál – jako připomínka doby, kdy se z obyčejného auta stal symbol celé éry.