Mirek Thera

Mirek patří mezi velké blanické srdcaře. Užijte si jeho pohodové vysílání se spoustou písniček a dobrých zpráv.

První vysílání na BLANÍKU – kdy to bylo a co se ti při vzpomínce vybaví?

To už je hodně let. Ale vybavuji si ten respekt z toho, že jsem byl přijat ne do rádia, ale do té velké rodiny pohodových lidí – a tím myslím nejen kolegy, ale právě ty lidičky, které při práci sice nevidíme, ale víme, že tam na té druhé straně jsou a my se každodenně stáváme součástí jejich životů. Ta jedinečná oboustranná souhra funguje dodnes a to mě na té práci neskutečně motivuje a baví.

Jakou českou písničku z BLANÍKU máš nejradši?

Nejraději? To se takhle říct nedá. Jako muzikant si najdu na každé písničce něco hezkého, záleží i na momentální náladě. Ale co mě v poslední době skutečně chytlo, to je Michal Šindelář a jeho Hořely, padaly hvězdy, a pak i Štěpán Kojan a jeho Keks s písničkou Jak děkuje se andělům. To se mi potí ruce a mám potřebu si ty písničky s nimi zahrát.

Tvůj nejoblíbenější český film?

Můj nejoblíbenější film už se mi dávno okoukal, protože jsem ho viděl asi 1 000× – jsou to Samotáři. Ale i tak, když si k němu sednu, stejně mě vždycky pobaví. A pak samozřejmě Vesničko má středisková – to je klasika.

Jakou knížku si nezapomeneš přibalit na dovolenou?

Mně většinou knížka vydrží na hodně dlouho, protože raději poslouchám hudbu – třeba rád na internetu hledám méně známé nahrávky nejrůznějších interpretů. Takže i na hodně dlouhou dovolenou by určitě stačila jen jedna knížka. A která by to měla být? Možná nějaký Sherlock Holmes.

Co děláš nejradši, když zrovna nevysíláš?

Toho je strašně moc, ale pro samé povinnosti na to není obvykle čas. Tak třeba rád chodím po městě a pozoruji architekturu starých domů (ne že bych se v tom tedy nějak vyznal, prostě se mi to líbí). Kolikrát objevíte různé nápisy, štukovou výzdobu – chodíte kolem skoro denně a najednou objevíte věci, o kterých jste neměli ani tušení. A pak je tu pochopitelně zase ta muzika – rád si jen tak pro radost zahraju na housle nebo kytaru.

Kam bys posluchače pozval na výlet?

Krásný výlet si můžete udělat do naší matičky měst, do Prahy. Zní to jako klišé, ale pokud si pomalu projdete třeba Vyšehrad, tak to vás nabije energií, a ještě možná objevíte i místo, kde se točil film Amadeus. Jinak všude dobře, v Česku nejlíp.

A co nejoblíbenější jídlo?

Já jsem obecně na sladké, a čím se rád nechávám rozmazlovat, to je rýžový nákyp. Ale pěkně prorostlou krkovičkou taky nepohrdnu (teď jsem dostal hlad).

Pivo, nebo víno?

Na střídačku. Ale spíš bych řekl, že v létě mám raději pivečko a v zimě mi zase víc šmakuje vínko.

Káva, nebo čaj?

K snídani vždy čaj a po obědě zase káva. Oba tyto nápoje mají v mém životě své pevné místo.

Co se ti vybaví, když se řekne Konopiště?

Euforie! I když je to místo, kde slavíme obvykle blanické narozeniny, tak je to především velký svátek nás všech. Setkání s tou stranou blanické rodiny, kterou obvykle nevidíme, má pro mě naprosto sváteční atmosféru. A pokud je myšleno Konopiště obecně, tak nádherné historické místo jako stvořené pro víkendové rodinné procházky.