Etiketa, víno a tyčinky: Pravidla návštěv, co (ne)stárnou

4. 5. 2025

V roce 1392 bylo zvykem, že když do města přijela vzácná návštěva – třeba tchán Václava IV. – celé Staroměstské náměstí bylo na nohou. Pořádaly se slavnostní turnaje, hostiny, tančilo se a pilo skoro až do rána. A není těžké to pochopit – když se dnes ohlásí návštěva v podobě tchýně nebo tchána, taky máte chuť volat na krajskou hygienickou stanici a hystericky listovat kuchařkou.

Jsou totiž návštěvy – a návštěvy.

U toho prvního typu, o kterém jsme mluvili, netrpělivě čekáte, až zazvoní zvonek. U dveří stojí uvítací výbor srovnaný v řadě a všechno musí být perfektní. U toho druhého typu jen tak hodíte otevřené tyčinky na stůl se slovy, že „to je na celý večer, tak si to šetřete“, a do lednice chodíte jen pro další láhev. V teplákách.

I pro návštěvy ale platí pravidla. Etiketa přesně určuje, na kolik stupňů by mělo být vychlazené víno, jakým tématům se raději vyhýbat, komu při obědě naservírovat jídlo jako první, a také to, že na návštěvu bychom nikdy neměli přijít s prázdnou.

Co si budeme povídat – ideální dárek je ten, který se dá sníst nebo vypít. Protože vždycky tak trochu doufáte, že se s vámi dotyčný rozdělí.

Ať už je u vás na návštěvě kdokoliv, jedno pravidlo zůstává: návštěvu by měl vždy ukončit host. Nebojte, všechno jednou končí – a vy můžete během toho nekonečného monologu, který vás celý večer vůbec nezajímal, aspoň přemýšlet, na co se příště vymluvíte.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK