Silvestr

31. 12. 2024

Poslední den tohoto roku. Že to ale zase uteklo! Ještě před začátkem 19. století byly oslavy velmi skromné. Až do středověku lidé sice hodovali a bujaře slavil, ale církvi se to příliš nelíbilo. Tak se postupně začalo chodit i do kostela. Lidé se modlili za štěstí a zdraví v dalším roce. O půlnoci se rozezněly zvony a z věží se troubilo.

Tento den se nazýval také Babím, protože chudé ženy chodily jako takzvané „ometačky“ od domu k domu a ometaly pece, aby kamna dobře hořela a na plotně se nevařilo nic nezdravého. Za tuto práci dostávaly drobné odměny. V každém případě platilo, že se nesmělo prát ani sušit prádlo, protože by to mohlo přinést smutek a neštěstí.

Konec starého roku nebo příchod nového, chcete li, nezůstával bez povšimnutí odjakživa. Už v Mezopotámii nebo starověkém Římě si lidé dávali sladkosti, aby nový rok začal sladce. Dříve ale tento svátek připadal na jaro, kdy se probouzela příroda. Až Julius Caesar se svým juliánským kalendářem přesunul oslavy na leden. Církev tento začátek roku převzala, ale spojila ho se svátkem Tří králů, 6. ledna. To fungovalo až do zavedení gregoriánského kalendáře v roce 1582. Od té doby slavíme Nový rok 1. ledna.

Pojďme se však vrátit ke dnešku. Jednatřicátý prosinec je nejen dnem oslav, ale také významným milníkem historie. Zanikla Československá republika, rozpadli se Beatles nebo Sovětský svaz.

Na stolech dnes určitě nebudou chybět chlebíčky – o nich ale někdy příště. Jídlo na Silvestra byste rozhodně neměli zanedbat. Nejen že poslouží jako dobrý základ pro popíjení, ale bohatá večeře by měla zajistit blahobyt v nadcházejícím roce.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK