Den, kdy Praha poprvé spatřila živého slona

23. 2. 2025

Ve druhé polovině 16. století se odehrála událost evropského významu – něco dosud nevídaného. Tehdejší král Maxmilián II. uspořádal několikadenní slavnosti při příležitosti zásnub své nejstarší dcery. Každý, kdo v té době něco znamenal, se dostavil. Konaly se nejrůznější turnaje, například hod kopím na prsten, rytířské souboje a různá představení.

Na tom by nebylo nic tak výjimečného, ovšem právě tato představení měla speciální provedení. K vidění tehdy byly dechberoucí efekty a malované kulisy – například umělá hora, která chrlila oheň a kouř, po skále pobíhaly živé veverky a vůz táhli malovaní draci.

A právě tehdy Praha poprvé spatřila živého slona! Maxmilián II. měl totiž velkou zálibu v chovu divokých zvířat. Na severní straně Pražského hradu, za Jelením příkopem, měl své soukromé zvěřince. Jmenovalo se to Lví dvůr, později Medvědí dvůr, a byli tady nejenom šelmy a dravci, ale i hadi.

V době panování Rudolfa II. tady vznikla největší sbírka exotických zvířat v celé Evropě, která přetrvala až do konce 18. století, kdy se začaly stavět první zoologické zahrady. Nedoložené zprávy dokonce hovoří o vzácných druzích papoušků.

Nejslavnějším údajně chovaným exemplářem byl pták dodo, známý také jako blboun nejapný, dnes už vyhynulý.

Císař Rudolf II. si svá zvířata velmi cenil a dokonce si nechal vybudovat tajnou chodbu, aby se na ně mohl nerušeně dívat. Traduje se, že jeho astrologové mu předpověděli stejný osud jako lvu – oba dva ve stejnou dobu vážně onemocněli, a když lev zemřel, krátce nato zemřel i sám císař.

Od té doby to šlo s touto malou zoo z kopce. Nikdo se o zvířata nestaral a později se z místa stala pouhá ohrada pro drůbež.

Svět podle Samiry si můžete zpětně kdykoliv poslechnout v podcastech Rádia BLANÍK